INSPIRACE‎ > ‎

Veganská permakultura

Veganská permakultura


Rozhodnutí k veganskému způsobu života a stravování se děje na prvním místě z etických důvodů – jde tedy o rozhodnutí nepodporovat tovární velkochovy zvířat a jejich utrpení a zabíjení. Dnes víme, že konzumace živočišných produktů není nutná pro naše přežití, a máme k dispozici nejen dostatek výživy z rostlinných zdrojů, ale také dostatečné množství důkazů a příkladů, že vegani neumírají na podvýživu, rodí zdravé děti anebo třeba dosahují skvělých sportovních výsledků.

Důvody k veganství
S ohledem na stoupající počet lidí na planetě, kteří se potřebují nějak uživit, jsou důvody pro vegetariánský nebo veganský způsob stravování stále častěji také ekologické. Odčerpávání planetárních zdrojů včetně energetických i finančních investic do produkce a zpracování jídla se totiž vynecháním nebo omezením mezistupně – zvířete, které pro člověka rostlinnou stravu transformuje na živočišnou – značně snižuje. O energetické účinnosti potravních řetězců jsme psali v prvním díle této encyklopedie v kapitole o ekologii, zde jen uvedeme několik konkrétních příkladů:
Produkce masa na celém světě se podílí na emisích skleníkových plynů 18 %, což je vyšší podíl než celého sektoru dopravy. Velkochovy zvířat v zemědělství mají za následek také nadužívání vodních zdrojů a jejich kontaminaci, někde se podílí na ztrátě organické hmoty v půdě, přílišné vypásání působí desertifikaci krajiny a i při dobrém managementu potřebují pasená zvířata vždy velkou rozlohu pozemků, která by mohla být využita jiným způsobem.

((rámeček))
Jeden vegan potřebuje k obživě……………………………..0,13–0,2 ha půdy
Jeden vegetarián potřebuje…………………………………..0,5–0,6 ha půdy
Jeden masožravý člověk potřebuje…………………………..1,1‒2 ha půdy

Uvádí se, že dva hektary půdy uživí za rok buď jednoho člověka konzumujícího maso, nebo patnáct vegetariánů, nebo padesát veganů, kteří jedí pouze rostlinnou stravu. Se stoupajícím počtem obyvatel planety je třeba věnovat pozornost způsobům pěstování, které jsou méně náročné na spotřebu energií a zdrojů a zejména pak méně náročné na zemědělskou plochu.

Veganské pěstování

Při tomto způsobu pěstování se zříkáme používání zvířecího hnoje, močůvky a kejdy, masokostní nebo krevní moučky a dalších vedlejších produktů z výroby masa. V praxi se v ekosystému konkrétních pozemků zvířata beztak často vynechávají, aniž by se to označovalo jako veganský management. Jedná se třeba o menší zahrádky ve městech, kde nemáme přístup ke zvířecím hnojivům a hnojíme tedy kompostem, zákvasy (kostival, kopřivy, sekaná tráva) nebo zeleným hnojením (viz první díl této encyklopedie, kapitola o půdě).
Průkopníkem myšlenky, že se máme inspirovat přírodou a ekosystémem lesa a vytvářet jedlé lesní zahrady s několika pěstebními patry (tedy forest gardens) byl v Británii dlouholetý vegan a zahradník samouk Robert Hart. Jeho zahrada o rozloze asi 500 m² byla sice časem a na některých místech přehuštěná a stinná, stále si ale za dobu její existence (téměř 40 let) dokázal napěstovat dostatek potravy, a přitom budovat úrodnost půdy a množství organické hmoty v ní.
Už v roce 1975 japonský vědec a bezorebný farmář Masanobu Fukuoka přispěl svým výzkumem a zejména pak ve své knize Natural way of farming: The Theory and Practice of Green Philosophy k rovnici, kdy energetická hodnota zvířat a strojů, kterou si jakoby „ušetříme práci“, se rovná energetické hodnotě naší práce, kterou musíme vynaložit k tomu, abychom si stroje dovolili koupit, opravit, zvířata obstarat a nakrmit.

Jak pečovat o půdu a hnojit

Pro dlouhodobé pěstování zdravé zeleniny je při rozhodnutí pěstovat vegansky důležité dbát zejména na udržení a zvyšování množství živin v půdě. Toho docilujeme zeleným hnojením, živým mulčem, správnými osevními postupy, střídáním plodin, polykulturami, kompostováním veškeré organické hmoty na pozemku, kompostováním dřevní štěpky (raději z listnatých stromů), vermikompostováním, využíváním kompostových výluhů, zákvasů z plevelů, mulčováním, a také používáním zkompostovaných lidských výkalů a moči.
Důležitou technikou, která udržuje půdu plnou života a živin, je půdu co nejméně utužovat, a to včetně sešlapávání. V zahradě se vytvoří stálé cestičky mezi záhony, nášlapné kameny a takový druh pěstování je pak zcela bezorebný. Rostliny dobře prosperují, když jim nešlapeme na kořeny. Když v takovém záhonu potřebujeme něco vyplít, není třeba rýč ani motyka.
Při volbě zeleného hnojení máme několik možností s ohledem na kvalitu a strukturu půdy – brukvovité (krátkověké, jako jsou hořčice, ředkvička nebo ředkev bílá – zde ovšem pozor na osevní postupy a dostatečné střídání s pěstováním košťálovin), přes bobovité (bob zahradní a setý, lupina, peluška, hrách), různé jeteloviny, které hluboce koření a většinou jsou víceleté (vojtěška, jetel luční, štírovník růžkatý, jetel bílý, vikev setá, pískavice řecké seno) a další krátkověké rostliny, jako jsou pohanka a svazenka. Použít lze také ozimé obilí pro období, kdy by půda zůstala bez vegetace, díky tomu, že obilí velmi rychle vyklíčí. Také nesmíme zapomenout na byliny, které svými aromatickými kořeny očišťují půdu (měsíček, afrikán, jetel inkarnát, slunečnice). V zásadě lze říci, že k pokrytí půdy zeleným mulčem můžeme použít takové rostliny, jejichž semen máme dostatek a zároveň víme, jak je využít nebo se jich naopak „zbavit“ v dalším osevním postupu.
Zelené hnojení se používá v záhonech, kde se pěstuje zelenina, a to buď v meziřádcích anebo mezi sklizněmi. Sklízí se v době květu, kdy má nejvíce hmoty. Získanou biomasu lze do půdy lehce zapravit (nepříliš hluboko), anebo nechat na povrchu zetlít. Pokud potřebujeme brzy znovu zasít, pak rostliny vytrháme i s kořeny, jindy můžeme hmotu jen posekat a položit a nechat zetlít (v anglických textech známé jako „chop and drop“, tedy useknout a pohodit) a tlející kořeny uvolní svým rozkladem další živiny do půdy a potom také vytvoří místo pro kyslík a vodu v půdě.
V širokých řádcích mezi záhony se na cestičkách často používá porost trvalých jetelů a jeho pravidelným sekáním (jednou za 3‒4 týdny) se podporuje tvorba hlízkových bakterií na kořenech a uvolňování dusíku do okolní půdy.
Dalším způsobem, jak zvyšovat úrodnost půdy, je zvyšování počtu žížal v půdě. Toho lze dosáhnout vermikompostováním třeba ve vanách a nádobách – s otevřeným odtokem, kde si žížaly takzvaně odchováme, a následným přesunem žížal do záhonů. Ano, uznávám, že tady se blížíme k místu, kde zarytí odpůrci veganského způsobu života přijdou s námitkou, že už jde o „využívání živých tvorů“, ale takto žížalám vlastně umožňujeme zvýšit svoje počty, aniž bychom je konzumovali či jinak využívali. K takovému chovu lze použít naše lokální žížaly hnojní, které najdeme ve zdravé živé půdě, přidáme jim hmotu ke zpracování (slámu, mokré seno, listí, zbytky z kuchyně, kávovou sedlinu atp.) a udržujeme prostředí vlhké. Násadu kalifornských žížal z domácích kompostérů takto můžeme využít jen během teplé části roku, takže se moc nedoporučuje ani nevyplatí. Zajímavé informace najdete v knize Žížaly a jejich význam pro zlepšování kvality půdy, kterou vydal Bioinstitut v Olomouci.
Důležitou součástí každé zahrady jsou samozřejmě mikroorganismy v půdě, zdravý ekosystém nemůže fungovat bez bohaté půdní fauny, hmyzu a také divoce se vyskytujících zvířat. Těch, včetně jejich exkrementů, se veganská permakultura nijak nestraní. Je zapotřebí spolupracovat s přírodou tak, aby se v našich zahradách dařilo nejen lidem a zeleninám, ale celému půdnímu fondu, zpěvným ptákům, obratlovcům a hmyzu, kteří pak udělají část práce na přirozené ochraně a přísunu živin za nás.

Pár tipů nejen do veganské zahrady

- Chladné jarní teploty mohou způsobit nižší podíl dusíku v půdě, pokud je půda zakrytá mulčem – zeleným nebo položeným. Tomu je možné předejít odkrytím mulče, anebo naopak krátkodobým zakrytím plastovou fólií, pod kterou se vytvoří teplejší prostředí.
- Některé výzkumy ukazují, že k udržení vitality půdy a obsahu organické hmoty na velkých plochách je třeba zařadit pěstování luskovin jako zeleného hnojení alespoň jedenkrát za každé čtyři roky.
- Výzkumy dokazují, že "pouhé" používání zeleného hnojení v osevních postupech (mezi pěstováním komerční plodiny, například hořčice po kukuřici nebo soje), zabraňuje splachování přebytečných dusičnanů z polí o 60-70 %. Dusičnany jinak končí v povrchových vodách. To má obrovský vliv na to, jaký dopad může mít způsob hospodaření na kvalitu vody a celý okolní život.

Veganské versus zvířecí (smíšené) farmy

Uveďme si nejčastější argumenty pro a proti veganskému způsobu pěstování v našich podmínkách:
- Na smíšené farmě zvířata spásají trávu, větve, spadané plody apod., na veganské farmě jde zřejmě všechno na kompost, nepřiděláváme si tím práci?
- Na smíšené farmě zvířata kypří pozemky a zbavují je škůdců (hlavně prasata a slepice), jak získáme na veganské farmě zkypřenou půdu zbavenou plevelů pro pěstování jednoletých zelenin? Zase: nepřiděláváme si tím práci?

Veganské odpovědi znějí tak, že určitá práce sice opravdu zůstane na lidech – tedy posekat, shrabat, ostříhat, štěpkovat, odvézt, přeházet, na druhou stranu si ale ušetříme mnoho práce s jinými úkony: obstarat zvířatům dostatek krmiva pro dobu, kdy není zelená vegetace (někde až pět měsíců), zajistit dostatek prostoru pro pastvu, pravidelně čistou vodu, přístřešek, ohrady, odvoz hnoje, zajistit zdravotní ošetření, výběr na chov a občasné zabíjení přebytečných zvířat …
Tato srovnání množství práce při obou způsobech hospodaření nás vrací k propočtům a výzkumu M. Fukuoky a k jeho závěru, že množství práce, které máme se zvířaty, se v energetické hodnotě nevyrovná tomu, co získáme od zvířat.
Co se týče kypření půdy a likvidace škůdců zvířaty, také to není tak jednoduché.
- Kypření za využití prasat, ať už domácích nebo divokých, lze využít pouze v případě, že máme dostatečně velkou výměru na to, aby prasata mohla volně rýt a pobývat, kde se jim zachce (když mají volno od rytí tam, kde je chceme my). Chceme přece zajistit našim zvířatům podmínky pro život co nejblíže těm přirozeným. Takových zahrad a zahradníků ovšem není mnoho.
Lehké přípravě půdy před setím, třeba pohrabáním, se nevyhneme ani u pozemku zrytého prasečími rypáčky. I tam nám zbývá dost práce s odstraňováním travního drnu.
Ve veganském způsobu pěstování se používá technika vymulčování, tedy navrstvení takové vrstvy organické hmoty, která zabrání průniku světla na travní drn. K tomu lze použít vysokou vrstvu posekané trávy (kterou nespásají zvířata), seno, slámu, shrabané listy nebo dřevní štěpku, anebo plastovou fólii zatíženou kameny, kterou můžeme používat opakovaně.
- Slepičí traktor je velmi oblíbenou permakulturní technikou. Hrabaví ptáci umějí opravdu velmi dobře přehrabat kopu kompostu, záhon nebo prostor pod keři a stromy, a zbavit ho tak housenek a dalšího hmyzu. To se ale dá nahradit tak, že ve veganském zahradě vytváříme dostatečné úkryty (zákoutí, pruhy, meziřádky, krmítka) pro zejména zpěvné ptáky, kteří si tam zvyknou hnízdit a odtud podnikat výpravy za predátory (například kosové umějí přeházet mulč na záhonech dostatečně, aby se dostali k housenkám nebo žížalám).

5. 10. 1 Příklady farem hospodařících na veganských principech

Příkladů veganského pěstování i v komerčním měřítku rychle přibývá po celém světě.

Star Route Farms, Bolinas, Kalifornie

Tato zelinářská farma funguje již od roku 1974. Na podzim po sklizni zeleniny zasejí zelené hnojení (nejčastěji směs jetelovin a obilí), na jaře hmotu posekají a zapraví do půdy, přitom se zbaví i plevelů. Pak vysadí sazenice zeleniny.

The Intervale farm, Burlington, Vermont

Tato zelinářská farma před 30 lety převzala kolabující farmu na okraji města Burlington a na vyčerpaných písčitých spraších začala budovat organickou hmotu a pěstovat zeleninu. Půdu zlepšují zejména kompostem, dodnes odebírají bioodpad z lokálních domácností, restaurací, kompostují ve velkém. Zákazníkům dodávají bedýnky se zeleninou, ovocem, květinami, nabízejí také samosběr. Postupem času v sousedství přibyli další pěstitelé a společně si pořídili a využívají velké skleníky a foliovníky, traktory, zavlažování, chladící místnosti a také distribuci při rozvážení produkce. Některé dodávky míří přímo do kanceláří a podniků, kde si je zaměstnanci přerozdělí a/nebo z nich společně vaří.

Tolhurst Organic Partnership, Británie

Komunitní organizace založená s cílem přinášet nejlepší bio jídlo svým zákazníkům. Nachází se v jižní Anglii západně od Londýna, stará se o 8 hektarů polí a hektarovou zahradu chráněnou viktoriánskou zdí. Iain Tolhurst s partnerkou Lin jsou držiteli symbolu BIO již 40 let, což z tohoto družstva dělá jednu z nejdéle existujících zelinářských bio farem v Británii. Každý víkend dodávají zeleninu, ovoce a chléb v bedýnkách více než 200 rodinám.
Od roku 2004 jsou prvními držiteli standardu StockFree Organic - značky pro ty farmy a zahrady, které nepoužívají žádná hospodářská zvířata a jejich hnůj, ani jiné zbytky z živočišného průmyslu, a to nejméně 10 let. Tuto značku, první svého druhu na světě, uděluje Vegan Organic Network (VON) na základě poptávky od zákazníků, kteří žádali lokálně dostupné, vysoce kvalitní a organicky pěstované jídlo bez toho, aby se podporovaly velkochovy zvířat anebo jejich vedlejší produkty. Oproti jiným zdrojům lokálních potravin tu mají zákazníci jistotu, že se nenakazí patogeny obsaženými ve zvířecím hnoji.
Tolhurst Organic Partnership pěstuje přes 200 druhů zeleniny s postupnou sklizní, celková produkce během roku je přes 120 tun zeleniny. Naprostá většina produkce se dostane k zákazníkům v den sklizně. O celou plochu se starají 3 zaměstnanci a během letní sezóny navíc 2-3 dobrovolníci. Sami si pěstují i sazenice.
Družstvo podporuje také původní ekosystémy a druhy, na 8 ha polních kultur zelenin mají přes 1800 m² remízků. Stromy a keře budou v budoucnu sloužit jako zdroj paliva, zatím v nich žijí divoká zvířata a ptactvo. Pěstuje se zde vegansky od roku 1987 a můžeme zde vidět:
    • polní pěstování zeleniny na 8 hektarech, intenzivní osevní postupy s využitím krátkodobých i dlouhodobých zelených hnojení.
    • intenzivní hektarovou zahradu uvnitř viktoriánské zdi, za použití zeleného hnojení a vlastního kompostu.
    • mimosezónní pěstování ve foliovnících a sklenících na ploše 600m², s využitím vlastního kompostu.
    • vlastní produkce sazenic ve skleníku, kde každoročně vypěstují 75 000 rostlin.
    • agrolesnické systémy použité v rámci zelinářské praxe.
    • přímý marketing - celá produkce se prodává systémem bedýnek, na lokálních trzích a ze dvora.
    • kompostování bylinných zbytků & dřevní štěpky pro malopěstitele.

OrganicLea, Londýn
Družstvo pěstující zeleninu na kraji velkoměsta. „Pěstujeme a dodáváme jídlo a rostliny lokálně, inspirujeme a podporujeme ostatní, aby dělali totéž," to je motto komunitního projektu a družstva sídlícího v údolí řeky Lea Valley na severovýchodním okraji Londýna.
Družstvo dodává zeleninu v rámci bedýnkového systému do okolních restaurací, na farmářské trhy a na nejrůznější lokální festivaly a akce. Zaměřuje se také na vzdělávání, pořádá přednášky, komentované prohlídky, specializované kurzy a workshopy, nabízí možnost dobrovolně se zapojit do každodenní práce. Pomáhá dalším zájemcům při zakládání komunitních zahrad a poskytuje zahradnické služby pro veřejnost.
Družstvo vzniklo v roce 2001 na zanedbaném pozemku bývalé zahrádkářské kolonie. Postupně tu byly vybudovány vyvýšené záhony, zasázeny ovocné stromy, založena lesní jedlá zahrada a kompostovací záchod (vestavěný v keři zimolezu), vyseta a vysazena byla jednoletá i víceletá zelenina. Zpočátku měli dobrovolníci za pravidelnou pomoc nárok na část úrody, a když narostlo více, přebytky se prodaly na místním trhu. Postupně vznikaly první vzdělávací kurzy a komentované prohlídky. Od roku 2010 přibyla do dlouhodobého užívání také velká plocha zastřešených skleníků ze zrušené školky okrasných stromků. Díky tomu může OrganicLea pěstovat sazenice nejen pro svoje potřeby a další komunitní projekty bez foliovníků, ale také na prodej přímo pěstitelům.
S prodanou zeleninou a rostlinami se odnáší i část biomasy narostlé na pozemku, proto OrganicLea nabízí svým zákazníkům možnost kompostování jejich bioodpadu. Díky větší ploše si mohou také napěstovat vlastní biomasu, zajistit dostatek hotového kompostu pro své pěstování a dokonce příležitostně nabízet kompost k prodeji.

Použité prameny a další zdroje informací


Burnett G.: The Vegan Book of Permaculture, Permanent Publications 2014
Falk B.: Resilient Farm and Homestead, An Innovative Permaculture and Whole Systems Design Approach, Chelsea Green 2013
Faulkner E. H.: Plowman's Folly, University of Oklahoma Press 2012
Šarapatka B.: Agroekologie, Bioinstitut 2010
Fukuoka M.: Revolúcia jednej slamky, Alter-Nativa
Moldan B.: Podmaněná planeta, Karolinum 2015, 2. vydání
Potravinová soběstačnost, kolektiv autorů, Klíč k soběstačnosti 2, Permakultura (CS)
Savory A., Butterfield J.: Holistic Management – A New Framework for Decision Making, 1999
Shepard M.: Restoration Agriculture, Real-World Permaculture for Farmers, Acres U. S. A., Austin, Texas 2013
Svoboda J.: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku, SmartPress 2009
Yeomans P. A.: Water for Every Farm, 1964
Zahrada k nakousnutí, permakultura podle Seppa Holzera, Alman 2010
Žížaly a jejich význam pro zlepšování kvality půdy, kolektiv autorů, Bioinstitut 2010

Bezorebné zemědělství: en.wikipedia.org/wiki/No-till_farming.
Český spolek pro agrolesnictví: www.agrolesnictvi.cz
Darren Doherty, Regrarians: www.regrarians.org
Holistic management: holisticmanagement.org
Polyface Farms: www.polyfacefarms.com
O tvrdém sadu: http://mujdum.dumabyt.cz/rubriky/zahrada/zahradni-sad-s-oresaky-a-jedlymi-kastany_2494.html
Metoda Fukuoka-Bonfils: www.kruhzivota.sk/node/225
www.gengel.cz
O veganství:
Britská The Vegan Society: www.vegansociety.com
Vegan Organic Network: veganorganic.net
veganicpermaculture.com, www.goveganic.net, www.veganorganic.net, www.greenvegans.org
Tolhurst Organic Partnership: www.tolhurstorganic.co.uk
OrganicLea: www.organiclea.org.uk


(text vznikl jako příspěvek do knihy Encyklopedie soběstačnosti 2, kterou vydává nakl. Triton ve spolupráci s autory a autorkamy ze spolku Permakultura CS)
Comments