02 - moje cesta permakulturou až do Akademie permakultury

Postupem času jsem nasbírala zkušenosti s týmovou prací a různými způsoby komunikace ve skupinách, které jsou hierarchické, anarchistické i sociokratické. Spolu se zkušenostmi pěstovacími a organizačními je využívám při spolkové činnosti pro rozvoj permakultury v ČR.

Jako asi každý jsem zažila běžný školský systém, ve kterém jsme všichni srovnáváni do latě a kdokoliv by vyčuhoval nebo nevyhovoval, byl přímo nebo nepřímo „z kola ven“. V roce 1989 mi bylo 15 a tím pádem se pro mne sametovou revolucí otevřel celý svět možností a alternativ, nejen v hudbě, kultuře, jídle, odívání, ale i ve volbě životního stylu. Než jsem dokončila střední školu, byla jsem jedinou vegetariánkou va škole, dobrovolnicí v několika organizacích a přispívala na zvířata v útulku, chtěla zachránit velryby a vyřešit hlad v Africe.

V roce 1992 jsem se stala součástí týmu občanského sdružení BLACK HAND, které v Praze 6 spravovalo objekt bývalé školy a budovalo tam Kulturně-sociální centrum. Opravovali jsme budovu a tvořili tam místo setkávání, kde mělo sídlo několik neziskovek, zkušebnu experimentální Teatr Novogo Fronta, veganskou jídelnu a čajovnu, divadelní sál a vnitřní atrium pro nejrůznější instalace. Znamenalo to skloubit praktické činnosti jako je otloukání omítek a odklízení nekonečných kontejnerů suti, až po komunikaci v angličtině s Amnesty International, Greenpeace, Friends of the Earth a jejich zahraničními zástupci, když přijeli do Prahy. Mnohá setkání se konala v Praze na Zeleném kruhu, díky čemuž jsem potkala širokou paletu českých environmentálních organizací a jejich zástupců.

V roce 1995 hledali někoho z české neziskovky na 3 měsíční stáž do kanceláře mládežnické organizace European Youth Forest Action do Amsterdamu a tak jsem jela, částečně na kole. Kolo mi v Amsterdamu ukradli, ale noví kolegové mi sestavili kolo z dílů jiných kol (kreativně reagovali na změnu :-). Z krátkého pobytu se stalo několik let v různých mezinárodních skupinách a projektech, a jednou z nejzábavnějších byla příprava ECOTOPIE, což je letní setkání pro 200 - 400 lidí na 3 týdny v některé z evropských zemí, na podporu vzájemné spolupráce lidí, kteří jsou aktivní v ochraně přírody. Během přípravy jsme používali metody nenásilné komunikace, signály rukou, poradní kruh, facilitace, ve které jsme se střídali při vedení schůzek. V roce 1995 se Ecotopie konala v Polsku, v roce 1996 u nás v Libkovicích na Mostecku, a v roce 1997 ve skotském Gowanbank, mezi Glasgow a Edinburghem. Tam také 2 roky fungovala kancelář CLIMATE CHANGE OFFICE přinášející informace o klimatické změně, oteplování, nadužívání fosilních paliv, a jaké jsou praktické kroky a alternativy. Vydávali jsme časopis CLIMAX a uspořádali setkání o alternativní ekonomice, kterého se zúčastnili zástupci několika evropských neziskovek v jedné alternativní komunitě v Anglii. Celá tato zkušenost mě naučila, jak pracovat v mezinárodním týmu, nechat se vzájemně domluvit, vnímat a cenit si kulturních odlišností, a tomu, čemu dnes říkáme inkluze.

Během Ecotopie samotné jsme pak měli ranní kruhy se všemi 400 účastníky, což s překládáním do mnoha jazyků bylo dost časově náročné. Tady jsem se naučila hledat odpovídající metodu na určitou situaci :-) Celou tuto dobu byl mým pracovním jazykem angličtina. Také jsem tam potkala polní kuchyni z Nizozemí – Rampenplan , kteří nás krmili veganskou, celozrnnou a chutnou stravou a obdivovala jsem jejich práci s dobrovolníky.

Během těchto aktivních a aktivistických let jsem měla možnost setkat se a navštívit několik komunit, které žili tu změnu každý den. Kromě poukazování na to, co ve světě nechceme, se soustředili na ty praktické alternativy v každodenním životě.

V roce 1996 jsem se zúčastnila kurzu Zakládání permakulturních zahrad – Forest Dome Garden – s Haraldem Vedigem na hranicích Německa a Nizozemí, a tam jsem se potkala s termínem permakultura v praxi – polykultury, větrolamy, sukcese, mulčování, spolupráce rostlin mezi sebou…vzory z přírody přenesené do lidské společnosti.

KOMUNITNÍ ZKUŠENOSTI

V letech 1997 - 98 jsem pobývala ve skotské neformální komunitě Gowanbank, kde byly schůzky vedeny velmi nešťastně a bez struktury, dohodnuté věci nefungovaly, paní majitelka se chovala dost direktivně a nejednala s námi na rovinu. To bylo pro mne velkým zklámáním, a není divu, že se projektu nemohlo dlouhodobě dařit.

V letech 1998 – 2000 jsem jezdila v létě jako WWOOFer (dobrovolník na farmách) především ve Francii, abych zjistila, jak lze pěstovat dostatek bio zeleniny pro vlastní potřebu, a jak to funguje v komunitách. Termín permakultura jsme samozřejmě potkávali pravidelně. Tou dobou nebylo v ČR moc míst, kde by se tento typ pěstování dalo okoukat, biozemědělství bylo u nás na vzestupu, ale v naprosté většině šlo statky se zvířaty, a já už jsem tou dobou věděla, že chci farmu bez hospodářských zvířat.

V roce 1999 jsem poprvé jela jako praktikant / dobrovolník do ukázkové zahrady Arche Noah v rakouském Shilternu, což je malinká vinařská vesnice u Kremsu, nedaleko česko-rakouských hranic. Tady vzniklo moje nadšení pro osivaření a staré odrůdy. Pěstuje se tady bio-dynamicky, používají bylinné preparáty, výsevní dny, vedla se tu skvělá evidence výsevů a výsadeb, a hlavně tu byl skvělý tým zahradníků a praktikantů. Bydlení jsme měli první rok v maringotce v zadní části zahrady, která byla celá naše, jakmile se uzavřela brána. Tehdy měla Arche Noah asi 14 zaměstnanců a 200 členů (dneska je to přes 13.000 členů po celém Rakousku a zbytku světa, a zaměstnanců je asi 50). Pravidelně jsem se sem pak vracela pár let v různou dobu vegetační sezóny, a zažila tu jaro plné sazenic ve skleníku, vrcholné léto při mulčování a vybírání plodu na semínka, sklizeň osiva na podzim i čištění semínek v zimě.

Tady jsem se naučila nejvíc o semenaření užitkových rostlin, které začíná tím, že je potřeba pěstovat dostatek zdravých rostlin, ze který lze potom vybírat ty nejvhodnější na osivo – ani ne ty největší nebo první ve vývoji, nejlepší je zase ten zlatý střed. A pochopila jsem, že i v zahradě je diverzita velmi důležitý pojem – nejen v divoké přírodě.

Po návratu do ČR jsem se zapojila do podobných aktivit a navázala na spolupráci s obecně prospěšnou organizací GENGEL, která se zabývá právě uchováváním osiva starých a původních odrůd a spolupracuje s rakouskou zahradou Arche Noah.

V roce 2000 jsem byla zaměstnaná v Econnect.cz na projektu nového webu www.dobrovolnik.cz , kde jsem mohla využít svoje praktické zkušenosti s dobrovolničením po Evropě. Econnect tou dobou existoval přesně 10 let a tak se dívali na to, jestli jejich původní poslání je stále platné. Bylo velmi zajímavé se na tomto kritickém ohlédnutí se podílet.

Když jsem se začala pídit po tom, jak je na tom permakultura v ČR, našla jsem skupinu nadšenců v Brně okolí, jela na několik setkání na Lipku a Rozmarýnek a každou chvíli se konalo nějaké společné pracovní setkání – 5P - hliněné omítky, slaměné domy, sázení nebo sklízení.

V letech 2001 - 2010 jsem se věnovala založení a správě veganské biofarmy a Občanského sdružení MRKEV, pro záchranu starých a krajových odrůd a řemesel, soběstačnost v praxi, organizování neformálních dobrovolnických pracovních pobytů. (popisuji to blíže v designu O3 MRKEV).

Co se týče stavu spolku Permakultura.cz, tak mě tehdy bohužel čekalo velké rozčarování. Tou dobou byla česká permakulturní scéna dosti rozhádaná, moc se mi nechtělo zapojovat se do jejího dění a raději jsme se věnovali praktickému ověřování permakultury v praxi a hledání pozitivních řešení. Zůstávala jsem ve spojení se svými kontakty z permakulturních kruhů v Evropě, kde se lidé navzájem poslouchají a respektují a hledají společná řešení vhodná pro všechny. Dnes to už chápu tak, že celkem výrazným prvkem tady bylo sdružení PERMALOT a jeho předseda Max z Dánska, který byl velmi hlasitý a nasliboval velký rozvoj permakultury u nás, jeho handicapem ovšem jsou komunikační schopnosti. Permakultura CS se držela jednoho důležitého principu - začleňuj a neodděluj, a nenašla odvahu se vyvázat ze stavu, kdy se na každém pracovním setkání nakonec stalo, že ho narušovalo Maxovo bezohledné chování, které přišlo vtipné jenom jemu. Tou dobou bohužel odešlo od spolku Permakultura mnoho nadšených lidí.

Úplný kurz permakulturního designu jsem nakonec absolvovala v ekovesnici Sieben Linden s lektory: Tomas Remiarz a Sandra Campe v roce 2010 a tam jsem si ověřila, že způsoby, jakými přináším informace o jednotlivých oblastech (kapitol kurzu) lze nazvat permakulturním vzděláváním. Skupina účastníků byla z celého světa (zejména Evropy) a s některými z nich jsem dodnes v kontaktu.

V letech 2011 – 2013 jsem se věnovala založení ukázkové bylinkové zahrady ZAHRADA DOBRA (projekt 04), a na tom jsem mohla zužitkovat svoje dosavadní zkušenosti z oblasti pěstování i týmové práce. V jednoletém projektu jsme navrhli víkendová setkání pro dobrovolníky, i placené kurzy (začleňuj i ty, kteří nemají peníze :-), spravedlivé dělení).

Placené kurzy bylo možné si předem odpracovat na zahradě, a tím jsme si vyzkoušeli možnosti nepeněžní ekonomiky. Kurzy byly na tato témata:

- zakládání zahrad – záhony, mulčování, pěstování, kombinace rostlin

- využívání bylin – čaje, tinktury, tinktury, masti,

- ovocné stromy – výsadba, řez, péče

- uchovávání úrody – fermentování, zavařování, koření

- uchovávání osiva – pěstování od semínka k semínku

- drobná řemesla – výroba mýdel, keramické cedulky do zahrady, vázání adventních věnců, výroba ptačích krmítek.

V názvu kurzů bylo vždy slovo PERMAKULTURA a … abych mohla provázat principy a etiku s tématem kurzu a ukázat účastníkům tu praktickou část permakultury, která je využitelná v našem podnebí a podmínkách. Součástí projektu bylo i zřízení polo-veřejné knihovničky knížek a časopisů s tématikou permakultury, pěstování, ochrany přirozených lesů, včelařství a bylinkaření. Pamatuji si, že když jsem objednala časopisy Klíčová dírka, trvalo několik měsíců, než se mi někdo ozval :-)

Každý rok probíhala oslava letního Slunovratu na louce za firmou s názvem Svatojánské slavnosti bylin. Jde o víkendový kulturní program pro celou rodinu – koncerty na podiu u rybníka a tradiční tržiště rukodělných výrobků, přednášky o aromaterapii, a jako nová zahradnice jsem se zapojila do jejich přípravy. Během slavností jsem měla na starosti prodej napěstovaných bylin ze zahrady a poradnu o pěstování pro těch 1000 návštěvníků, kteří prošli za den areálem firmy. Hned první rok se probudilo moje zelené aktivistické já, a navrhla jsem několik zlepšováků na příští ročník – třídění odpadu, větší výběr vegetariánského jídla, atd… a tak jsem v příštím roce už byla v přípravném týmu.

Během dalších ročníků už byla zahrada plná květin a tak proběhlo několik prohlídek zahrady, v těch jsme se střídali s majitelem firmy a bylinkářem Zbyňkem Šedivým.

INFOLETÁK JAKO POHLEDNICE

V roce 2019 jsme namísto běžného letáku o organizaci nechali vytisknout pohlednice formátu A5 s myšlenkovou mapou setkání 5P – jako nejčastějšího praktického způsobu, jak šířit permakulturu v praxi.

Vlevo je vidět můj náčrtek, který vznikl na našem setkání při brainstormingu, a pod ním pak jeho grafické provedení.

KNIHY

Od roku 2014 vychází příručky Klíč k soběstačnosti vždy 2 x ročně, a od roku 2015 jsem do některých z nich přispívala, stejně jako do prvních dvou dílů Encyklopedie soběstačnosti.

V roce 2018 jsme vydali český překlad knihy PERMAKULTURNÍ DESIGN KROK ZA KROKEM od Aranyi, a autor nás také pozdravil na dálku právě během konference. V roce 2019 jsme dokončili překlad knihy ZAHRADA GAII od Toby Hemenwaye ve spolupráci s nakladatelstvím Dharmagaia, a představili ji pak přednáškou na festivalu Evolution v Praze. Od té doby jsme začali plnit náš youtube kanál obsahem odborným (přednášky) a osvětovým (prezentace ukázkových projektů).

Od roku 2019 jsme se více soustředili na sociální sítě a s tím, jak se u mě doma zlepšilo internetové připojení, mohla jsem pomoci s facebookem spolku a zviditelnit ho, také jsme začali pracovat na novém webu, který byl do té doby nespolehlivý a složitý na administraci. Tato proměna probíhá dosud a stále je co vylepšovat.

V roce 2020 jsme dokončili překlad knihy JAK SE DĚLÁ LESNÍ ZAHRADA od Patricka Whitefielda, kterou jsme vydali díky programu etických investic v nakladatelství Kompost press. Ve spolupráci s nakladatelstvím Dharmagaia jsme vydali také knihu LESNÍ ZAHRADY V PRAXI od Tomase Remiarze, který rok předtím vystoupil na konferenci na stejné téma – jedlé lesní zahrady.

Moje zapojení do vydavatelské činnosti spolku začalo jako „druhé oči“ při korekturách a doplňování aktuálních informací, a postupně přerostlo do rovnocenného zapojení se do ediční činnosti s tehdejší redaktorkou edice Evou Hauserovou. V současné době (2022) máme novou editorku Klíče k soběstačnosti Magdalenu Všetečkovou, která je profesí novinářka a koordinujeme společně náš mediální obraz – společně řešíme strategii na sociálních sítích, ve vydavatelství, youtube kanále, inzercí ve spřízněných časopisech a knihách.

Měli jsme nakročeno na vydávání dalších překladových titulů permakulturních knih v češtině, ale bohužel jsme v listopadu roku 2020 zjistili, že předsedkyně Eva Hauserová vyvedla informace o našich chystaných knihách, které jsme chtěli přeložit a vydat společně s nakladatelstvím Dharmagaia, a začala je připravovat s jiným nakladatelstvím, a to bez účasti spolku Permakultura CS. Metody, které učíme a teoretické znalosti o řešení konfliktů se najednou zdály bezzubé v situaci, kdy jeden článek v týmu hraje sólovou hru. Tato velmi nešťastná situace se vlekla celou zimou 2020/21 a nebylo možné se sejít osobně, ani vrátit některá její rozhodnutí, příliš pozdě si uvědomila, že spolupracuje s lidmi, kteří nemají etické hodnoty jako základ své práce a kteří, dle svých slov, „Permakulturu CS nepotřebují“.

Organizace Permakultura CS stála znovu před svým skoro zrušením, jako v roce 2011, kdy tehdejší předseda po neshodách odkráčel s webovou doménou www.permakultura.cz, která je od té doby zaparkovaná, tedy zamrazená a mrtvá. Tohle karmické zatížení se znovu objevilo v atmosféře vyhrožování ultimátem. V nelehkých dobách lock-downu jsme svolali řádné a pak mimořádné valné shromáždění členů a zvolili novou předsedkyni.

Moje současné ( únor 2023) pozorování, co potřebuje společnost a co může spolek Permakultura CS poskytnout :

PÉČE O ZEMI:

• praktická řešení na pozemku a zahradách – ukázkové permakulturní projekty na našem webu, prezentace většiny z nich na youtube kanále, exkurze na zajímavá místa s průvodním slovem.

• informace – přednášky na youtube kanále a prezentace na různých událostech, kam jsme zváni, příležitostné poradny na festivalech a konferencích

• odkazy na webu – ověřené kontakty například na zdroje stromů a osiva, na spolky, firmy a designéry

• adaptace na změnu klimatu – viz všechno výše

PÉČE O LIDI:

• setkávání členů i nečlenů - v létě je čas pro konání neformální permakulturní konvergence, kdy se lidé sejdou v terénu, na zajímavém pozemku a sdílejí konkrétní zkušenosti.

• vzdělávání a setkávání - konferenci v listopadu pořádáme v době, kdy lidé mohou svoje hospodářství alespoň na den opustit, a vnímám ji jako důležitou část činnosti spolku, protože je čím dál jasnější, jak důležité je pro lidi se setkávat naživo.

• vzdělávání – podpora ve formě studijních materiálů na webu www.akademiepermakultury.cz/studijni-materialy

PÉČE O BUDOUCNOST - vyplývá z těch dvou zmíněných výše