09 - Ladakh - průzkumná cesta do malého Tibetu 

pozorování

komunitní život

tradice venkova

využívání vody v horském prostředí

slow food

lokální zdroje

V létě roku 2013 jsme vyrazily s kamarádkou na 8 týdnů na cestu do Himalájí, a to přesněji do horské pouště malého Tibetu, což je provincie Ladakh ve státě Himchal Pradesh v severní Indii. Tato země má asi 30 tisíc obyvatel, stejně tolik je tam dnes příslušníků indické armády kvůli hlídání hranic na západě (Pakistán) a na východě (Čína, která zabrala Tibet).

Inspirací k cestě nám oběma - jela jsem s kamarádkou Renatou - byla kniha Dávné budoucnosti, kterou napsala Helen Norberg-Hodge, a která vyšla v roce 1996 v češtině, nakladatelstvím Hnutí Duha. Kniha se dotýká tématu globalizace a dopadu na do-té-doby soběstačné a udržitelně fungující region, který se otevřel první silnicí (1974) a poté letištěm zbytku světa. Populace zde má blíže k tibetskému etniku, než ke zbytku Indie, v Ladakhu se také usídlilo mnoho uprchlíků z Tibetu, je to jenom přes hřeben 🙂

Práce Helen Norberg-Hodge jako antropoložky spočívala nejen v popisu situace a pozorování, jak globalizace degraduje vztahy a komunity, ale přispěla také k založení několika velmi důležitých neziskovek, které přinesly některá ekologická řešení pro pěstování a celou zemi (pasivní solární foliovníky, solární panely na teplou vodu). Také se tam rozběhl program, který přivážel dobrovolníky ze západu, aby pomohli rodinám na venkově, odkud mladí odcházejí do hlavního města Dillí, a aby místním mladým řekli, jaký je život na západě - že to není jako ve filmech z Bollywoodu. Také natočili dokument o mladých lidech z Ladakhu, které vzali na návštěvu do západní Evropy a USA a jak se jim tam žilo.

/tu knihu si prostě musíte přečíst, abych vám to tady nemusela celé přepisovat :-/

Byl to můj první let letadlem v životě, protože jsem do té doby odmítala létat z ekologických důvodů. Potřebovala jsem tedy hodně důvodů na to, abych toto svoje celoživotní rozhodnutí změnila.

Rozhodla jsem se tedy “vytěžit” z této návštěvy co nejvíce (jeden prvek zajišŤuje více funkcí) a dobře se připravit a na místě co nejméně zasahovat. Přesto, že bylo jasné, že tam budeme za “bílé turistky ze západu”, přála jsem si poznat tam svět jednoduchý a takový, který se popisuje v knize. Bylo nám jasné, že se píše rok 2013, a že svět se i tady dost proměnil, ale doufala jsem, že zažijeme jak vypadá život na běžném venkově, společnou sklizeň na poli, uvidíme yaky, sáhneme si na sníh, budeme potkávat jen usměvavé lidi, najdeme křišťály, a budeme pít hodně čaje….. všechno tohle se mi splnilo, a ještě mnohem víc !

takže, jaké funkce měl výlet splnit?

• 
  odpočinek po mnoha letech bez dovolené - zona 00
  

• splnění velkého snu vidět a zažít Himaláje - zona 00
  

• ticho a meditace - zona 00
  

• vidět pěstování na jiném kontinentu
  

• vidět tu soběstačnost na regionální úrovni
  

• psát si zase každý den deník - zona 00
  

Julleey (čti džulééé) je slovo, se kterým vystačíte hodně dlouho. Znamená: ahoj, dobrý den, jak se máš, nashle, děkuji, promiň, dobrý. Když chcete říct hodně dobrý, řeknete jullee, jullee. Nám řekli, že původní význam toho slova je: odkud jdeš?, což bylo to první a důležité, co se snažíte zjistit od někoho, kdo jde zdaleka, a vy sedíte doma a nemáte na výlety čas :-)

Prvním kontaktem je hlavní město Leh a přistávací plocha, která je nejkratší na světě - jsou tam všude blízko ty velehory ! Prvnímu taxikáři jsme řekli, že hledáme TU WOMENS' ALLIANCE group, kterou známe z knihy, a nebo TEN SPOLEK LEDeG (Ladakh Environment Development Group), který tam přece zná každý :-) No, a znali ! Taxikář nás rovnou vzal do centra a vysadil u domu, na jehož vratech byl nápis, že za 4 dny se tam koná FESTIVAL LOKÁLNÍHO JÍDLA A KULTURY. Nemohly jsme si přát více !

Bylo už 10 hodin dopoledne, ale na ulicích nebylo moc lidí, ve spolku nikdo, a tak jsme se vydaly hledat ubytování. Vybaveni co nejmenším báglem, co to šlo a oblečením z hedvábí (čekaly jsme fakt vedro, a to se potvrdilo, hedvábí je taky dost lehké na nošení v báglu), jsme potkaly ceduli ECO-HOMESTAY. Nebyly jsme si jisté, jestli to ECO je dobrý EKO anebo nadužíané EKO, jako je to u nás. Přeci jen Indie je Indie. Zanedlouho vyšla paní a zeptala se, jestli hledáme ubytování. ….. no, co asi bychom hledali jiného :-), a v domě její manžel právě vytíral podlahu, a tak jsme si podvědomě řekly, že to je asi dobré znamení, a tak jo.

Během stejného večera jsme zjistili, že jsme se zrovna “náhodou” ubytovali v rodině Tashi Rabgiase, který je místním panem Erbenem (sbírá ladacké básně a píše v něm básně, udržuje ten jazyk naživu) a Havlem (má střízlivé politické názory) a navíc měl britský humor. S tímhle pánem napsala dvaceti lety Helen tu knihu, kvůli které jsme přijeli. ehm. Kdykoliv přijel do Ladakhu natočit někdo ze západu dokument nebo rozhovor, vždycky se stavili u tohoto pána doma a ptali se na jeho názor. Tou dobou mu bylu už přes 80, neslyšel moc dobře, a pořád měl u ucha malý tanzistor, aby byl v obraze, co se právě děje ve světě. Když jsme mu řekly, že jsme z Czech republic, začal hlásit: já vím, Havel, Kundera, Čapek…. Vysockij, hm?

:-) říkám mu, že Vysockij je Rus a on se směje, a pak říká... "já vím, vy je nemáte rádi. Jako my nemáme rádi Brity, ale my bychom bez nich nebyli tam, co jsme".. a trochu potutelně se usmívá.

Přípravu treků obstarala Renata, je lepší chodec než já, a já jsem tou dobou ještě měla v ČR hodně zahradní práce. Jely jsem postupně navštívit venkov i velehory, poznat, jak pod ledovcem a s úsvitem klimatické změny hospodaří s vodou, které je čím dál méně.

Vybraly jsme si treky, které nejsou nejvíc populární a původně chtěly jít i se skupinou jiných turistů, ale tou dobou nikdo nešel, takže jsme se vydaly jen ve dvou. Vybraly jsem si opravdu dobře, protože jsme často nepotkaly 3 dny vůbec nikoho. Šly jsem svým tempem, bez vařiče a bez stanu, jen s pytlíčkem tsampy, sušených meruněk, kus tahini a ořechů. Trošku jsme doufaly, že cestou potkáme hlídače koz nebo ovcí, ale vybraly jsme si prostě málo frekventovaný trek, a tak jsme si užily ticho a celou širou krajinu jen pro sebe. (jednoduché a pomalé řešení)

Celý pobyt byl pro nás obě obrovskou regenerací a díky tomu, že jsme mohly vypnout všechny přístroje na 8 týdnů, velmi jsme opečovaly naši ZONU OO. V hlavním městě je sice několik míst s internetem a počítači, ale často nešel nejen internet, ale ani elektřina, takže jsme se prostě museli obejít i bez toho. Domů jsme napsali za celou dobu asi třikrát.

lokální a eko vychytávky ve městě

V hlavním městě je několik míst, kde si můžete načepovat převařenou pitnou vodu do svých lahví, aby se snížil počet plastových lahví, které každý trekker používá.

Stejné obchody slouží k výměně vybavení - knihy v angličtině, které už turisti nechtějí vozit dál, některé vybavení, a samozřejmě lokální jídlo.

V jednom takovém obchodě jsme narazili na obrazovou anglickou kuchařku tradičních ladackých receptů a samozřejmě jsme si ji pořídili. Když jsme ji pak doma ukazovali našim domácím, Sonam říká: nojo, na té se podílel náš děda :-)

Narozdíl od hi-tech sušeného jídla je tu k mání snídaňový mix : sušená jádra z meruněk, vlašské ořechy, sušené meruňky a pufovaný ječmen. tahle směs se jmenuje….

Tsampa je základním tibetským jídlem, a tak se snídá i tady. Tsampa je pražená mouka z ječmene, který se tu pěstuje skoro všude, a míchá se špetkou soli, jačím máslem, rozinkami nebo sušenými meruňkami, sušeným tvrdým sýrem a horkou vodou. Je to kalorická bomba, která vám umožní ujít hodně daleko v horách.

FESTIVAL Ladackých tradic a jídla

byl samozřejmě významným bodem v našem programu. Seznámily jsme se tam s nejrůznějšími druhy placek a nudlí, ovšem v zásadě šlo pořád o velmi jednoduché recepty ze základních potravin. Zažili jsme tradiční výrobu tsampy - nejprve se praží celá zrna ječmene v horkém písku na pánvi, pak se písek proseje a zůstanou pravidelně opražená zrna, ty se pak melou na mouku. Tsampa se pak připravuje hustá, aby šla tvarovat a nosit v kapse celý den na horách, nebo řídká jako kaše, aby ji mohli jíst i lidé bez zubů. Takhle jsme ji zažili na horách ve všech podobách.

V sídle WOMENS' ALLIANCE of Ladakh je samozřejmě i semínková banka s mnoha skleničkami osiva, a jistě se tu občas stavuje Vandana Shiva :-)

SOLÁRNI DOBÍJEČKA

posloužila k nabíjení mobilu, ze kterého jsme vyndali sim kartu a používali ho jako fotoaparát. Při pěkném slunném dnu jsme mohli udělat tak 30 fotek za den, což bylo pěkné omezení, které šlo v klidu dodržet.

OČKOVÁNÍ ?

není v Ladakhu vůbec nutné, protože je tam sucho a jste vysoko nad mořem. Pili jsme vodu z horských potoků a pohybovali se nad vesnicemi, ve městě jsme pili čaj nebo převařenou vodu. Neplánovali jsme jet jinam v Indii, a tak jsme vystačili s lahvičkami esenciálních olejů, černým uhlím a s několika homeopatikami - arnika při úrazu, ruta při vyvrknutí, koka proti výškové nemoci. Přežili jsme všechno.

HH DALAJLAMA

měl tou dobou nabitý program a těsně, než jsme přiletěly bylo oznámeno, že během té doby, kdy my budeme v Ladakhu, bude Dalajláma v Praze na pozvání FORUM 2000. To mě dost mrzelo, protože jsem měla to štěstí být na několika jeho přednáškách, když byl v Praze předtím. Letenka ale nešla změnit. Asi po týdnu se nás naši domácí zeptali “půjdete taky na Dalajlamu?” A to jsme si nemohly nechat ujít.

Dalajlama jezdí do Ladakhu velmi často, protože je tam silná tibetská komunita uprchlíků a kultura i jazyk jsou si velmi blízké. Na pláň o velikosti mnoha a mnoha Letenských plání se sjelo nejen celé město (takže od 9h už nebyl ve městě žádný taxík, který by tam jel, protože už tam všichni byli a nechtěli se vracet), ale z celé země a blízkého okolí. Očekávaný počet byl tak 50 tisíc lidí a začínalo se ve 12 hodin. Od rána do Choglamsaru směřovali všichni, my jsme se vešli do auta pro 9 lidí s dalšími 12 lidmi, a za zvuku veselé tradiční muziky dojeli jenom na vzdálenost 5km od místa. Tam jsme došli pěšky a našli pak místo mezi mnoha lidmi na karimatkách a koberečkách. Všichni byli v tom nejlepším tradičním vlněném oblečení a s mnoha tyrkysy a korály a stříbrem na hlavě.

Teaching, neboli učení, jak se tomuto setkání říká, probíhalo asi 2 hodiny v tibetštině, rozeznali jsme párkrát mantru, kterou známe od našeho tibetského učitele, a na konec se stalo něco nečekaného. Každý měl s sebou nějakou misku na čaj a ze stran tohoto obrovského shromáždění se vynořili ženy s obrovskými 5l konvicemi z mědi a mosazi se slaným čajem s máslem a každému nalili do šálku. My jsme na to nebyly připravené a tak jsme jen sdílely tu atmosféru. Mám dojem, že se dostalo opravdu na každého. Když Dalajláma odjel, lidé vytáhli svoje svačiny - placky a nejrůznější plněné taštičky - a další termosky se slaným čajem a začali hodovat jako na pikniku. Protože si všimli, že toho moc nemáme, přistály nám v dlaních nejprve mandle, pak meruňky, pak placky a nakonec - jako každému - prasadam. Prasadam je posvěcené jídlo - většinou rýže z rozinkami a sezamem, ale tady samozřejmě tsampa, kterou předtím Dalajlama požehnal na otáři a roznášelo ho asi 50-100 lidí po celé pláni v kyblíkách a rozdávali ho naběračkou každému do ruky. Trvalo nám celý den se dostat zpátky do města, ale samozřejmě to stálo za to. Až doma jsme zjistili, že u pódia byla část s překladem do angličtiny pro cizince, ale tu jsme přehlédli a jsme rády, že jsme si užily pohostinnost Ladačanů.

sdílení

• z celého putování mám deník a často z něho čerpám.
  

• po návratu proběhlo několik veřejných promítání a diskusí o cestě a o tom, jak se v Ladakhu žije a pěstuje (čajovna Semily,  cestovatelský festival Krásná Lípa, čajovna Rumburk, klubovna Merboltice)
  
  

• některé fotky používám při vyučování kurzu PDC k ilustraci života s vědomím omezení místa a využití sluneční energie. V PDF prezentaci je vidět využití lokálních materiálů, solární energie, relativního umístění, a dalších technik, které tam ještě stále živě fungují.
  

• s rodinou Tashi Rabgiase jsme pořád v kontaktu díky facebooku, zejména s jeho synem, kulturním atašé Ladakhu. Tashi zemřel před 2 lety, Sonam Gyatso nás pořád zve, ať přijedeme znovu. … já bych velmi ráda, jen vím, že dnes už bude Ladakh zase o kus blíže tomu západnímu konzumu, který známe u nás.
  
  

JULEEY !

doporučené weby:

https://www.localfutures.org/ - Local futures NGO

https://www.reachladakh.com/news/social-news/women-organisations-in-ladakh-celebrates-international-woman-day

obrazová příloha - viz PDF prezentace