01 - moje cesta k diplomu / My diploma pathway

(see english translation below)

v Merbolticích 6. 2. 2023

Katka Horáčková

katka.hora@gmail.com

www.permajoga.cz

Věnování: 

tento dopis věnuji všem studentům permakultury (současným i budoucím), kteří míří na cestě k oslavě DPD, při vědomí toho, že kvůli papíru na zdi, to neděláme nikdo :-)

Zažehnout jiskru

Rozhodnutí vydat se touhle cestou zrálo poměrně dlouho. Zejména díky mému dlouholetému kamarádství s hippíkem a kytkožroutem, ze kterého se stal jeden z předních britských lektorů permakultury a autorem knihy o lesních zahradách (Lesní zahrady v praxi). Tomas Remiarz do mě pravidělně šťouchal s otázkami typu: - kdy půjdeš na kurz PDC? (až jsem nakonec jela) Kdy budeš učit PDC? (až jsem nakonec začla). Kdy se vydáš směrem k DPD? (a tak tu jsem).

Upřímně ho dnes podezřívám z toho, že na téhle cestě nechtěl být sám :-) protože dobře věděl, jaké to je. Však také v Britské PK asociaci funguje jako tutor pro mnohé na cestě k DPD. A tak se mu to nakonec podařilo i se mnou. Upřímně, dokončit tohle DAPD byl velký oříšek s mnoha probdělými nocemi.

Díky Tomasovi a jeho nadhledu, díky naší společné mezinárodní zkušenosti, jsem nakonec nezlomila hůl nad mnoha situacemi, které se děly v české permakulturní rodině, ani v mém osobním životě. Není asi náhodou, že jsme oba – a každý svou cestou – našli naši péči o ZONU OO v meditaci.

Časová osa mého DPD

Již v roce 2017 (tuším) jsem připustila možnost, že se vydám směrem k diplomu. Bylo to v dobách, kdy jsme budovali Akademii permakultury a obnovili tuto na čas uspanou výsadu národní organizace Permakultura CS. Vždycky se ale našly věci zajímavější a důležitější a rozhodně zábavnější, než se prohrabovat neuspořádaným archivem fotek. Dalším důvodem byla moje naprostá absence potřeby vlastnit na něco papír, vždyť jsem ani nestudovala vysokou školu! V roce 2020 dotáhli k DAPD diplomu svoje porfolio Alena Kopřiva a Denisa Tomášková a jsme se nechali vyprovokovat s Adélou Hrubou k tomu, že se na tu cestu dáme v zimním období, a do roka máme splněno. Následné období omezených vycházek k tomu dávalo dost šancí na úspěch, a přes technické výzvy našich telefonních sítí jsme svolaly dva hovory a daly dohromady seznam designů, na kterých budeme pracovat. Bohužel jsme se ale obě brzy naučily používat online nástroje pro svoji dosavadní práci a DPD se zase nestalo prioritou. V následujícím roce se k nám přidalo 5 zájemců ze Slovenska a to už byla dost dobrá motivace ke společným pravidelným online hovorům. Dokonce jsme si vybrali i společný design na zpracování výukových materiálů pro učení kurzu IPC (ale o tom až za rok :-).

Vyskytla jsem se ve dvojroli: koordinátorka Akademie permakultury , která má ostatní povzbuzovat, a členka týmu diplomandů, která prostě nestíhá.

Dnes je den před tím, než pošlu svoje porfolio dvěma hodnotitelkám. Jsou to ženy, se kterými se známe více i méně. Denisa Tomášková se mnou společně učila několik PDC kurzů, než založila svůj Český permakulturní institut, a Marianna Holušová je na československé permakulturní scéně od jejích počátků a navrhuje přírodní a permakulturní zahrady, často se svým mužem Čestmírem. Podívají se na mých 10 designů, mají na to 10 dnů a uvidíme, zda se na Valném shromáždění v Brně potkáme s veselým úsměvem !?

Dokonce se mi podařilo si dnes s Tomasem zavolat (to je ta telepatie) a jeho poslední rada před finálem je: prostě dopiš, co stíháš, stejně to dáš (myslel tím, dostaneš?) :-)

Výběr projektů, které jsem do porfolia zařadila se řídil těmito kriterii:

- na kterých jsem strávila nejvíce času

- které jsou mému srdci nejbližší

- ze kterých mám nějaký použitelný materiál

- diverzita v jejich obsahu

- aby mě to bavilo :-)

- aby to bylo použitelné pro vás, kdo je bude číst.

DAPD jako značka nebo pár písmen za jménem určitě není tou hlavní motivací. Postupem času bylo čím dále jasnější, že uspořádat svoje papíry a náčrtky, fotky, dokončené a nedokončené, může být inspirací pro ostatní. Tak tedy, tady to máte.

Obrazovou přílohou je pouhý jeden plakát

(s ohledem na moje britské učitele ho nechávám v czenglish, tedy v anglicko/české verzi :-) slíbila jsem přeložit i tento dopis, uff – jakože „začleňuj“ :-)

Je na něm vidět časová osa od mého narození a seznámení se s pojmy jako jsou práva zvířat a ochrana přírody, lidská práva a udržitelnost, DIY, permakultura a komunity, soběstačnosti, nenásilná komunikace a gender, slaměné baráky a staré odrůdy (v hojné velké míře se v něm zobrazuje i design 02 – moje cesta k učení permakultury a spolku Permakultura CS).

Když jsem připravolala pracovní verzi tohoto plakátu, rozdělila jsem ho na 20 políček, … až jsem si uvědomila, že potřebuji zmapovat těch roků 35, .. ehm :-) no, tak jsem kreativně reagovala na změnu, a našla větší papír :-)

Védské vidění světa

Potvrzuje se, že cesta je cíl, a tak i příprava tohoto zakončovacího plakátu (dalo by se říci vrcholného díla !), mi umožnila věci vidět i v dalších souvislostech. Zde je tedy ještě pohled védskou terminologií. Na ose vlevo jsou vepsané dóši vata, pitta, kapha.

Na dolních 7 řádcích plakátu jsou postoje a dovednosti, ze kterých vycházely moje mnohá rozhodnutí a životní směrování. Například moje rozhodnutí nejíst zvířata mě muselo dovést k pěstování vlastního jídla a osivaření; moje rozhodnutí nevlastnit auto a jezdit na kole, muselo vést k tomu najít takové místo k životu, které to umožňuje. Jsou tam také řemesla (DIY), která jsem se naučila ve hmotě, a často v potu tváře a díky mnoha pokusům a chybám a náplastem. To je v ajurvédském pojetí kvalita KAPHA – tedy živel země a vody, žvel hmoty a materiální.

Dalšími projekty v prostřední části plakátu jsou takové, ve kterých jsem tyto zkušenosti využila a mnohdy dovedla k dokonalosti. Často jsem pracovala na detailech a procesech, a projekty měly také jasný začátek a cíl. V jejich rámci jsem použila celý proces designu (SADIMET). To je kvalita PITTA – tedy živel voda a oheň, který je potřeba zažehnout, využít na maximum a včas také uhasit, aby nás nespálil. Sem patří projekty, kam jsem přišla zvenku a zase mohla odejít, je to třeba také psaní a dokončení knihy, cesty a návraty zpět domů.

V horní části plakátu jsou 3 projekty, které se pohybují bez hmotného základu, jsou založené na zkušenostech a sdílení vědomostí. To je kvalita VATA – vítr a prostor, který je založen právě na moudrosti a klidu.

Těsně pod ně jsem (jakože náhodou :-) přidala svůj vývoj v tématu ZAHRADNIČENÍ / GARDENING , protože mi přišlo trošku divné, že tam dole není přímo zmíněno! A v časové ose jsem na něm vyznačila, v čem se pro mně měnilo téma právě pěstování jídla a pobytu na zahradě. Je vtipné si všimnout, že v ranných letech šlo o pletí na zahradě mých rodičů a prarodičů, přes pěstování zeleniny, ovoce a semenaření (pokročilá to technika), až se můj zájem vrací k rostlinám, které rostou samy, tedy foraging (česky sběr ve volné přírodě). Cestou tam potkávám zase plevel, tentokrát z hlediska jeho využití ( co nejmenší úsilí s co největším efektem ), až k vytrvalým zeleninám. Snad je v tom vidět i kus profesního posunu permakulturní zahradnice :-)

V horní řádce na plakátu je samotná CESTA K DIPLOMU, a ta je zažehnutá kurzem PDC, který jsem absolvovala v ekovesnici Sieben linden. Pak je na něm pár bodů, kdy jsme spolu s Tomasem učili mezinárodní kurz PDC, když jsme nastavovali znovu pravidla pro českou cestu DPD v Akademii permakultury a tahle řádka končí hvěždnou oslavou a jiskrami inspirace, které by měly být zažehnuty v ostatních – to jste vy !

Tím se kruh jaksi uzavírá, ale spíše je to zase spirála, která se posouvá o úroveň výše nebo blíže.. ?? ( „a tíha nohy víže“, jak praví klasik)

A ještě, než se dostaneme do stádia SLAVENÍ, je potřeba uctít ty, na které navazujeme, a tak je tady PODĚKOVÁNÍ.

PODĚKOVÁNÍ – bacha, seznam bude dlouhý :-)

Bill Mollison a David Holmgren jsou zmiňováni tak často, že se to skoro až nesluší znovu používat jejich jména. Dodnes se ale obdivuji a klaním za jejich nadhled, sofistikovanou propracovanost, jednoduchost a přímočarost, se kterou dali dohromady to, čemu dnes říkáme permakultura. Všichni si v jeden moment svého života přece řekneme – jak to, že mě to už taky nenapadlo? vždyť to CELÉ DÁVÁ TAK JASNĚ SMYSL ! Nejde řešit ochranu Planety bez ohledu na dobro Člověka… a nemůžeme už být tak rozežraní

Vandana Shiva, kterou jsem měla možnost zažít naživo v Římě na Hunger gathering, což byla paralelní konference neziskovek při setkání UN o hladu ve světě. Její nadšení pro semenaření, právo farmářů a farmářek na pěstování jídla a také jasný projev, jsou mi neustálou inspirací a vodítkem.

Geoff Lawton, jehož dlouhá souvětí jsem musela několik let trávit, a jehož nadšení pro kompostování a naprosto bezprostřední projev, jsou prostě nakažlivé. Díky němu jsem pochopila, že je permakultura je hlavně o pochopení fyzikálních zákonů.

Patrick Whitefield, kterého jsem si přála pozvat do ČR jako lektora, a bohužel jsme to nestihli, než odešel do své nebeské forest garden. Jsem šťastná, že jsme přeložili jeho best-seller knihu Jak se dělá lesní zahrada.

Graham Bell, za jeho jedlou lesní zahradu ve skotských Borders. Je to až k nevíře, že jsem žila tak dlouho ve Skotsku a dosud ho nenavštívila, tak to si dávám letos jako must-be-done. 

Graham Burnett za jeho knihu Vegan permaculture, která mě utvrzuje v tom, že moje vidění budoucnosti veganské permakultury je nejen možná, ale živoucí a funguje!

Tomas Remiarz za jeho pošťuchování a neodbytnost – viz výše.

Anita Agarwall v Edinburghu, se kterou jsem trávila mnohé hodiny u čaje za opravdu hnusného počasí :-), a která se pro mě naučila péct veganskou variaci jejího chocolate-orange pie, a která mi byla oporou, když šlo do tuhého, se kterou se mohu vidět po letech a je to, jako bychom se viděly včera.

Skotské krajině, která mě naučila mnohé o počasí a vhodném oblečení, a také to, že ta její drsná romantická podoba je ten pravý efekt odlesnění a co je to eroze a dezertifikace, ještě, než se její dopady začaly ukazovat u nás na jižní Moravě (a to víte, že kdysi mohla přeskákat veverka z větve na větev napříč Skotskem od pobřeží k pobřeží?)

Adéle Kubíčkové, se kterou jsme spjaté od dob Black Handu v Praze 1994 a Ecotopie v Libkovicích 1996, a díky níž jsem pochopila, že mít kvality krizového manažera je potřeba, a nelze očekávat klidné plutí podle plánu od stejné osoby :-). Několikrát jsem se zařekla, že už s Adélou nebudu na ničem pracovat, ale nelze to vydržet :-), a budeme spolu znovu dělat zahrady !

ARCHE-NOAH v rakouském Schilternu, se kterými jsem mohla být skoro od jejich vzniku, a jejich zahradníkům (Peter, Mischa, Vroni, Marc, Gebhard), za ty tři sezóny, kdy jsem se naučila TOLIK o semínkách a pěstování, společném stolování (kafe und kuchen am 10Uhr s celým týmem :-), a zjistila, že rakouský humor je nám fakt hodně blízký. Také jsem tam zjistila, ze na slunci mohou pít vinný střik pouze místní 60+ sedlačky, které mají celoživotní trénink, a my vegani z Prahy jim nesaháme ve výkonu v práci ani po kotníky – s motykou ani s ploskořezem :-)

Kirsten Szikytka, která se mnou projezdila kus Francie a navštívila komunity a zahrady na nejpodivnějších místech, a tolik mi chybí, protože je v USA a taky nelítá

Šíma, Lutra, Zanka, Zolník, se kterými jsme založili tu M.R.K.E.V. na cihelně, a naučili se mnohé sami o sobě, navzájem, všechna ta řemesla, a o komárech a blechách, a praní v pračce na kliku, a spaní venku, a vůbec...

Zuzka Pěkná za její povzbuzování na mojí cestě a sdílení té svojí, nikterak jednoduché.

Jitka Dudková alias víla z maringoty, která mě nechala přebývat na svém pozemku, když bylo opravdu nejhůř a vyslechla si mnohé moje bolístky a uměla je kouzelně proměnit v malichernosti.

Prashanti de Jager, můj ayurvédský učitel, jogín a bylinář, člověk, který skloubil tradiční védské postupy s českými lokálními bylinami, kdykoliv přijel do ČR ( a to přesto, že na jeho kurzech vždy zůstal děsný nepořádek :-). Společně jsme objevili, že ajurvéda a permakultura mají tolik společného!

Kamila Narayani Orsag, která Prashantiho poprvé pozvala do Evropy a se kterou sdílíme tolik společného o bylinách, esencích a pohledu na svět, emoce a nebojíme si říct upřímně cokoliv.

HH Dalailama za jeho moudrost, nenásilí, soucit a odhodlání, a tolik mu přeju, ať se znovu podívá do svého rodného Tibetu.

Renata Holoubková, která se se mnou vydala do Ladakhu, našla všechny potřebné informace a zůstávala v klidu v propastech i na vrcholech.

Helen Norberg-Hodge za její knihu Dávné budoucnosti a práci v Ladakhu i jinde.

Sonam Gyatso a Tashi Rabgias, které jsme potkali právě v Leh, Ladakhu za jejich lokální jídla a moudrost a rady před každým trekem v Himalájích.

Tim Mitchel za jeho védskou meditaci a jednoduchost bez úsilí, se kterou ji přináší lidem napříč kontinenty.

Jan Hlaváček za jeho klid a humor a klid a jeho způsob Jogy v denním životě.

Magda Smetanová za její profesní rady a lidské naslouchání a přesah do oblastí, kterým ještě určitě nerozumím, její vidění krajiny, a za to, že spolu teď učíme PDC a je to zábavné spolu vyšperkovávat program.

Zbyněk Šedivý a Adéla Zrubecká z Nobilis Tilia, kteří mě nechali si hrát na jejich zahradě a vyzkoušet ve veřejném prostoru, co tehdy bylo vcelku revoluční – považte, mulčování posekanou trávou namísto černé plachty kolem trvalek ! :-)

Mirka Richter z Krásné Lípy, která ve mně věřila, že budu umět být živnostníkem a pomáhá mi s tabulkami.

Yurij Kolesnik z Babiččina zahrada, za jeho důvěru k provedení jeho zahrady v době, kdy jsem neměla žádnou svoji referenci ani webovku, a za tohle propojení patří dík aromaterapeutce Marie Noe.

vesnici Merboltice, že mi nepřestala vstupovat do života tak dlouho, až se tu našla právě tak malinká chaloupka na právě takovém místě, s právě takovým svahem na zaharadu a kadibudku, které jsem si nemohla ani ve snu přát :-)

Z české permakulturní scény musím poděkovat těm, které jsem potkala na svojí cestě.

Heleně a Mojmírovi Vlašínovým za jejich skromnost a odbornost, nadhled a humor. I kvůli nim jsem si vždycky přála bydlet blízko Brna! Wanata, dnes Álon, za jeho nadšení do pěstování stromů z pecky a za nekonečné sdílení našich vzájemných objevů. Ajša Pešek z Bojkovic za to, že se vydal cestou oficiální a pěstuje pro nás tisíce stromků a keřů ve Stareodrudy.org. Karel Tachecí, který nás tolikrát zachránil před hladomorem, když se nám neurodilo. Jarda Svoboda za jeho odvahu napsat v češtině knihy, které tady tolik chyběly (i přes těch pár témat, na kterých se neshodneme :-) a za to, jak inspiruje mnohé lidi ke změně ve svých životech. Permalot lidem, kteří mě naučili, jak poznat limit osobního prostoru. Eva Hauserová za to, že mě nakonec přemluvila, abych jela na to setkání v Mojmírově, kde jsme s PermaNet a Denisou Tomáškovou začali budovat Akademii permakultury. Pravý domácí časopis, který dokazuje, že je možné psát o pozitivních věcech a přinášet obyčejné lidské příběhy. Permakultúra SK a jejich minulé, současné i budoucí tahouny, že zústáváme v kontaktu a máme tedy mezinárodní přesah a ponecháváme si nadhled nas našimi malými permakulturními rybníčky, které se mohou občas zakalit. Nakladelství Dharmagaia za to, že nemusíme hovořit o etice, když spolu vydáváme knihu nebo točíme film o lesních zahradách.

Jitka Nováková, Lenka Mořkovská, Zdenka Pollak, Lenka Bezinka, Dáša Haladová za jejich podporu v tom byrokratickém prostředí a v mediálním prostoru, v tom sdílení každodenních i vyjímečných událostí ve všech našich vzdálených koutech republiky.

Kristině Kadlecové a Kačce Beňové, se kterými mám pocit, že česká permakultura žije!Jakub Přéma Podlaha za trpělivost, se kterou reaguje, když mi cokoliv nefunguje na webu, emailu nebo dalších neviditelných pomocnících z IT světa.

Adéla Hrubá za společnou cestu k tomuto zakončení naší cesty k diplomu :-)

(kruh se skoro uzavírá a tančí a zpívá :-)

V neposlední řadě děkuji svým rodičům za lásku a bezmeznou toleranci k mému stylu života, který určitě není takový, jaký by si vybrali nebo přáli pro sebe ani pro mne. Tatínkovi patří díky za jeho kutilství a pracovitost, šikovnost a devatero řemesel, které jsem s ním zažila a zažívám na vlastní kůži. Mamince za laskavou náruč a pochopení, a za to, že se jako profesionální cukrářka naučila mnohé veganské recepty jenom kvůli tomu, abychom spolu mohli zasednout ke stolu.

DĚKUJI téhle planetě Gaii, že mi dává neustále inspiraci a naději, že to jako lidstvo nevzdáme, naučíme se spolu pracovat, oslavovat a ŽÍT, v hojnosti, kterou nám nabízí. Děkuji všem pampeliškám a lipovým listům !

Om tat sat – tak se staŇ.

Děkuji životu, gracias a la vida   https://youtu.be/cIrGQD84F1g

In Merboltice, February 6, 2023

Dedication:

I dedicate this letter to all permaculture students (current and future) who are on their path to celebrating DPD, knowing that none of us are doing it for the piece of paper on the wall :-)

Lighting the spark

The decision to embark on this journey took quite a long time to mature. This was mainly thanks to my long-standing friendship with a hippie and herbivore who became one of Britain's leading permaculture lecturers and author of a book on forest gardens (Forest Gardens in Practice). Tomas Remiarz regularly nudged me with questions like: "When are you going to take the PDC course?" (until I finally did). "When are you going to teach PDC?" (until I finally started). "When are you going to make the Diploma?" (and here I am).

Honestly, I suspect that he didn't want to be alone on this path :-) because he knew very well what it was like. After all, he also works as a tutor for many people on their way to DPD in the British Permaculture Association. And so he finally succeeded with me too. Honestly, completing this DAPD was a big challenge with many sleepless nights.

Thanks to Tomas and his perspective, thanks to our shared international experience, I didn't give up on many situations that happened in the Czech permaculture family or in my personal life. It's probably no coincidence that we both—each in our own way—found our care for Zone 00 in meditation.

My diploma timeline

Back in 2017 (I think), I admitted the possibility that I would go on the diploma pathway. It was at a time when we were building the Permaculture Academy (Akademie permakultury CZ) and reviving the temporarily dormant privilege of the national organization Permakultura CS. However, there were always more interesting, important, and definitely more entertaining things to do than rummage through a disorganized photo archive. Another reason was my complete lack of need to have a piece of paper for anything, since I didn't even go to university! In 2020, Alena Kopřiva and Denisa Tomášková completed their portfolios for the DAPD diploma, and we let ourselves be persuaded by Adéla Hrubá to embark on this journey in the winter, and within a year we had completed it. The subsequent period of lockdowns gave us plenty of opportunities to succeed. Despite the technical challenges of our telephone lines, we made two calls and put together a list of designs to work on. Unfortunately, we both soon learned to use online tools for our current work, and DPD was no longer a priority. The following year, five interested friends from Slovakia joined us, which was enough motivation for regular online calls. We even chose a common design for the teaching materials for the IPC course (but more on that in a year :-).

I found myself in a dual role: coordinator of the Permaculture Academy, whose job is to encourage others, and a member of the diploma team, who simply can't keep up.

Today is the night before I send my portfolio to two evaluators. They are women I know more or less well. Denisa Tomášková ran several PDC courses with me before founding her Czech Permaculture Institute, and Marianna Holušová has been around the Czechoslovak permaculture scene since the beginning, and now designs natural and permaculture gardens, often with her husband Čestmír. They will look at my 10 designs, they have 10 days to do so, and we will see if we meet with a happy smile at the General Assembly in Brno!

I even managed to call Tomas today (that's telepathy for you), and his last piece of advice before the final is: just finish what you can, you'll get it done anyway (he meant, you'll get it?) :-)

The selection of projects that I included in my portfolio was based on the following criteria:

- the ones I spent the most time on

- the ones closest to my heart

- the ones from which I have some usable material

- diversity in their content

- that I enjoy them :-)

- that they are useful for you, the readers.

DAPD as a brand or a few letters after my name was definitely not the main motivation. Over time, it became increasingly clear that organizing my papers and sketches, photos, finished and unfinished, could be an inspiration to others. So, here you have it....

The single poster as the only visual attachment

(out of respect for my British teachers, I'm leaving it in czenglish, i.e. the English/Czech version :-) I promised to translate this letter too, phew – as in "integrate" :-)

It shows a timeline from my birth and my introduction to concepts such as animal rights activism and nature conservation, human rights and sustainability, DIY, permaculture and communities, self-sufficiency, nonviolent communication and gender, straw-bale houses and old varieties (it also features design 02 – my journey to learning permaculture and the Permakultura CS association).

When I prepared the working version of this poster, I divided it into 20 slots/years in the bottom ... until I realized that I needed to map out more like 35 years... um :-) Well, I creatively responded to change and found a bigger piece of paper :-)

The Vedic view of the world

It is true that the journey is the destination, and so the preparation of this final poster (one could say a masterpiece!) allowed me to see things in a broader context and from distance. Here is another view using Vedic terminology - the left axis are the doshas vata, pitta, and kapha.

The bottom 7 lines/qualities of the poster show the attitudes and skills that have guided many of my decisions and life choices. For example, my decision not to eat animals led me to grow my own food and save seeds; my decision not to own a car and to ride a bike led me to find a place to live that would allow me to do so. There are also crafts (DIY) that I learned in the material world, often through hard work and many trials and errors and patches. In Ayurvedic terms, this is the quality of KAPHA – the element of earth and water, the element of matter and the material world.

Other projects in the middle section of the poster are those in which I have used these experiences and often perfected them. I often worked on details and processes, and the projects also had a clear beginning and end, and goal. Within them, I used the entire design process (SADIMET). This is the quality of PITTA – the elements of water and fire, which need to be ignited, used to their full potential, and extinguished in time so that they do not burn us. This includes projects where I came in from the outside and was able to leave again, such as writing and completing a book, traveling, and returning home.

At the top of the poster are three projects that have no material basis; they are based on experience and sharing.

Just below them, (as if by accident :-) I added my development in the topic of GARDENING, because I found it a little strange that it wasn't mentioned directly below! And in the timeline, I marked what changed for me in terms of growing food and spending time in the garden. It's funny to note that in the early years it was about weeding in my parents' and grandparents' gardens, through growing vegetables, fruit, and seed saving (an advanced technique), until my interest returned to plants that grow on their own, i.e., foraging. Along the way, I encounter weeds again, this time from the perspective of their use (minimum effort with maximum effect), all the way to perennial vegetables. Perhaps you can see a bit of a professional shift towards permaculture gardening in this :-)

The top line on the poster is the DIPLOMA PATHWAY itself, which is lit by the PDC course I completed in the eco-village of Sieben Linden. Then there are a few points where Tomas and I taught an international PDC course, when we re-established the rules for the Czech DPD path at the Permaculture Academy, and this line ends with a starry celebration and sparks of inspiration that should be ignited in others – that's you!

This somehow closes the circle, but it is more of a spiral or wortex that moves upwards ...

And before we get to the CELEBRATION, i would like to honor those we are following, so here is my THANKS TO :

ACKNOWLEDGEMENTS – ( be warned, this list is going to be long :-)

Bill Mollison and David Holmgren are mentioned so often that it almost seems inappropriate to use their names again. To this day, however, I admire and bow to their insight, sophisticated elaboration, simplicity, and straightforwardness with which they put together what we now call permaculture. At some point in our lives, we all say to ourselves – how come I didn't think of that? It all makes so much sense! We cannot address the protection of the planet without regard for the good of humanity... and we can no longer be so greedy.

Vandana Shiva, whom I had the opportunity to meet in person in Rome at the Hunger Gathering, a parallel conference of non-profit organizations at the UN meeting on world hunger. Her enthusiasm for seed saving, the right of farmers to grow food, and her clear speech are a constant inspiration and guide to me.

Geoff Lawton, whose long sentences I had to spend several years digesting, and whose enthusiasm for composting and completely spontaneous speech are simply contagious. Thanks to him, I understood that permaculture is mainly about understanding the laws of physics.

Patrick Whitefield, whom I wanted to invite to the Czech Republic as a lecturer, but unfortunately we didn't manage to do so before he left for his heavenly forest garden. I am happy that we translated his best-selling book How to Make a Forest Garden.

Graham Bell, for his edible forest garden in the Scottish Borders. It's unbelievable that I lived in Scotland for so long and have not yet visited him, so I'm making it a must-do this year.

Graham Burnett for his book Vegan Permaculture, which confirms my belief that my vision of the future of vegan permaculture is not only possible, but alive and working!

Tomas Remiarz for his teasing and persistence – see above.

Anita Agarwall in Edinburgh, with whom I spent many hours drinking tea in truly awful weather :-), and who learned to bake a vegan version of her chocolate-orange pie for me, and who supported me when things got tough, and whom I can see after years and it's like we saw each other yesterday.

The Scottish countryside, which taught me a lot about the weather and appropriate clothing, and also that its rugged romantic appearance is the true effect of deforestation and what erosion and desertification are, even before their effects began to show in our region of South Moravia (and did you know that once upon a time a squirrel could jump from branch to branch across Scotland from coast to coast?).

Adéla Kubíčková, with whom we have been connected since Black Hand in Prague in 1994 and Ecotopia in Libkovice in 1996, and thanks to whom I understood that it is necessary to have the qualities of a crisis manager and that you cannot expect smooth sailing according to plan from the same person :-). I have sworn several times that I will never work with Adéla again, but I can't resist :-), and we will be working on gardens together again!

ARCHE-NOAH in Schiltern, Austria, which I have been involved with almost since its inception, and their gardeners (Peter, Mischa, Vroni, Marc, Gebhard) for the three seasons during which I learned SO MUCH about seeds and cultivation, shared meals (kafe und kuchen am 10Uhr with the whole team :-), and discovered that Austrian humor is very close to our hearts. I also discovered that only local 60+ farmers, who have had a lifetime of training, can drink wine spritzers in the sun, and we, vegans from Prague can't hold a candle to them in terms of work performance – neither with a hoe nor with a flat cutter :-)

Kirsten Szikytka, who traveled with me through part of France and visited communities and gardens in the strangest places, and whom I miss so much because she is in the US and doesn't want to fly (like myself).

Šíma, Lutra, Zanka, Zolník, with whom we founded M.R.K.E.V. at the Brickery, and learned so much about ourselves, each other, all those crafts, and about mosquitoes and fleas, and washing in a hand-cranked washing machine, and sleeping outside, off-grid living, and everything else...

Zuzka Pěkná for encouraging me on my journey and sharing hers, which was by no means easy.

Jitka Dudková, aka the fairy from the trailer, who let me stay on her property when things were really bad and listened to my many complaints and magically turned them into trifles.

Prashanti de Jager, my Ayurvedic teacher, yogi, and herbalist, a man who combined traditional Vedic practices with local Czech herbs whenever he came to Czech Republic (even though his courses always left a terrible mess :-). Together, we discovered that Ayurveda and permaculture have so much in common!

Kamila Narayani Orsag, who first invited Prashanti to Europe and with whom we share so much in common about herbs, essencial oils, and our view of the world and emotions, and we are not afraid to say anything to each other honestly.

HH Dalai Lama for his wisdom, non-violence, compassion, and determination, and I wish him so much to see his native Tibet again.

Renata Holoubková, who traveled to Ladakh with, found all the necessary information, and remained calm in the depths and on the peaks.

Helen Norberg-Hodge for her book Ancient Futures and her work in Ladakh and elsewhere.

Sonam Gyatso and Tashi Rabgias, whom we met in Leh, Ladakh, for their local food and wisdom and advice before each trek in the Himalayas.

Tim Mitchel for his Vedic meditation and the effortless simplicity with which he brings it to people across continents.

Jan Hlaváček for his calmness and humor and his way of practicing Yoga in daily life.

Magda Smetanová for her professional advice and empathetic listening, her insight into areas I certainly don't understand yet, her vision of the landscape, and for the fact that we now teach PDC together and have fun refining the program.

Zbyněk Šedivý and Adéla Zrubecká from Nobilis Tilia, who let me play in their garden and try out something that was quite revolutionary at the time in a public space – mulching with cut grass instead of black plastic sheeting around perennials! :-)

Mirka Richter from Krásná Lípa, who believed in me that I would be able to be a self-employed person and helps me with spreadsheets.

Yurij Kolesnik from Babiččina zahrada, for his trust in me to design his garden at a time when I had no references or website, and for this connection, thanks go to aromatherapist Marie Noe.

The village of Merboltice and its people, for not giving up on me until I found just the right little house in just the right place, with just the right slope for a garden and just the rigth outhouse (composting toilet), which I couldn't have dreamed of :-)

From the Czech permaculture scene, I wish to thank those I have met along the way.

Helena and Mojmír Vlašín for their modesty and expertise, insight, and humor. Because of them, I have always wanted to live near Brno!

Wanata, now Álon, for his enthusiasm for growing trees from seeds and for endlessly sharing our mutual discoveries. Ajša Pešek from Bojkovice for taking the official route and growing thousands of trees and shrubs for us at Stareodrudy.org. Karel Tachecí, who saved us so many times from starvation when we had a bad harvest. Jarda Svoboda for his courage to write books in Czech that were so sorely lacking here (despite the few topics on which we disagree :-) and for inspiring many people to change their lives. Permalot to the people who taught me how to recognize the limits of personal space. Eva Hauserová for finally persuading me to go to that meeting in Mojmírov, where we started building the Permaculture Academy with PermaNet and Denisa Tomášková. Pravý domácí časopis (True Home Magazine) for proving that it is possible to write about positive things and bring ordinary human stories to light. Permakultúra SK and its past, present, and future leaders for staying in touch, giving us an international perspective, and allowing us to maintain an overview of our small permaculture ponds, which can sometimes become muddy. Dharmagaia Publishing for not having to talk about ethics when we publish a book or make a film about forest gardens together.

Jitka Nováková, Lenka Mořkovská, Zdenka Pollak, Lenka Bezinka, Dáša Haladová of PermakulturaCS, for their support in the bureaucratic environment and in the media, in sharing everyday and extraordinary events in all corners of our distant republic.

Kristina Kadlecová and Kačka Beňová, with whom I feel that Czech permaculture is alive! Jakub Přéma Podlaha for his patience in responding when something doesn't work for me on the website, email, or other invisible helpers from the IT world.

Adéla Hrubá for joining me on this journey to the end of our path to graduation :-)

(the circle is almost complete, and there comes dancing and singing :-) ...

Last but not least, I would like to thank my parents for their love and boundless tolerance for my lifestyle, which is certainly not what they would have chosen or wished for themselves or for me. I am grateful to my dad for his DIY skills and hard work, the nine crafts I have experienced and continue to experience firsthand with him. To my mom, I am grateful for her loving embrace and understanding, and for the fact that, as a professional pastry chef, she learned many vegan recipes just so we could sit down at the table together.

I THANK this planet Gaia for constantly giving me inspiration and hope that we, as humanity, will not give up, that we will learn to work together, celebrate, and LIVE in the abundance it offers us. Thank you to all the dandelions and linden leaves!

Om tat sat – so be it.

Thank you, Life, Gracias a la vida

https://youtu.be/cIrGQD84F1g