01 - moje cesta k diplomu / My diploma pathway

v Merbolticích 6. 2. 2023

Katka Horáčková

katka.hora@gmail.com

www.permajoga.cz

Věnování: 

tento dopis věnuji všem studentům permakultury (současným i budoucím), kteří míří na cestě k oslavě DPD, při vědomí toho, že kvůli papíru na zdi, to neděláme nikdo :-)

Zažehnout jiskru

Rozhodnutí vydat se touhle cestou zrálo poměrně dlouho. Zejména díky mému dlouholetému kamarádství s hippíkem a kytkožroutem, ze kterého se stal jeden z předních britských lektorů permakultury a autorem knihy o lesních zahradách (Lesní zahrady v praxi). Tomas Remiarz do mě pravidělně šťouchal s otázkami typu: - kdy půjdeš na kurz PDC? (až jsem nakonec jela) Kdy budeš učit PDC? (až jsem nakonec začla). Kdy se vydáš směrem k DPD? (a tak tu jsem).

Upřímně ho dnes podezřívám z toho, že na téhle cestě nechtěl být sám :-) protože dobře věděl, jaké to je. Však také v Britské PK asociaci funguje jako tutor pro mnohé na cestě k DPD. A tak se mu to nakonec podařilo i se mnou. Upřímně, dokončit tohle DAPD byl velký oříšek s mnoha probdělými nocemi.

Díky Tomasovi a jeho nadhledu, díky naší společné mezinárodní zkušenosti, jsem nakonec nezlomila hůl nad mnoha situacemi, které se děly v české permakulturní rodině, ani v mém osobním životě. Není asi náhodou, že jsme oba – a každý svou cestou – našli naši péči o ZONU OO v meditaci.

Časová osa mého DPD

Již v roce 2017 (tuším) jsem připustila možnost, že se vydám směrem k diplomu. Bylo to v dobách, kdy jsme budovali Akademii permakultury a obnovili tuto na čas uspanou výsadu národní organizace Permakultura CS. Vždycky se ale našly věci zajímavější a důležitější a rozhodně zábavnější, než se prohrabovat neuspořádaným archivem fotek. Dalším důvodem byla moje naprostá absence potřeby vlastnit na něco papír, vždyť jsem ani nestudovala vysokou školu! V roce 2020 dotáhli k DAPD diplomu svoje porfolio Alena Kopřiva a Denisa Tomášková a jsme se nechali vyprovokovat s Adélou Hrubou k tomu, že se na tu cestu dáme v zimním období, a do roka máme splněno. Následné období omezených vycházek k tomu dávalo dost šancí na úspěch, a přes technické výzvy našich telefonních sítí jsme svolaly dva hovory a daly dohromady seznam designů, na kterých budeme pracovat. Bohužel jsme se ale obě brzy naučily používat online nástroje pro svoji dosavadní práci a DPD se zase nestalo prioritou. V následujícím roce se k nám přidalo 5 zájemců ze Slovenska a to už byla dost dobrá motivace ke společným pravidelným online hovorům. Dokonce jsme si vybrali i společný design na zpracování výukových materiálů pro učení kurzu IPC (ale o tom až za rok :-).

Vyskytla jsem se ve dvojroli: koordinátorka Akademie permakultury , která má ostatní povzbuzovat, a členka týmu diplomandů, která prostě nestíhá.

Dnes je den před tím, než pošlu svoje porfolio dvěma hodnotitelkám. Jsou to ženy, se kterými se známe více i méně. Denisa Tomášková se mnou společně učila několik PDC kurzů, než založila svůj Český permakulturní institut, a Marianna Holušová je na československé permakulturní scéně od jejích počátků a navrhuje přírodní a permakulturní zahrady, často se svým mužem Čestmírem. Podívají se na mých 10 designů, mají na to 10 dnů a uvidíme, zda se na Valném shromáždění v Brně potkáme s veselým úsměvem !?

Dokonce se mi podařilo si dnes s Tomasem zavolat (to je ta telepatie) a jeho poslední rada před finálem je: prostě dopiš, co stíháš, stejně to dáš (myslel tím, dostaneš?) :-)

Výběr projektů, které jsem do porfolia zařadila se řídil těmito kriterii:

- na kterých jsem strávila nejvíce času

- které jsou mému srdci nejbližší

- ze kterých mám nějaký použitelný materiál

- diverzita v jejich obsahu

- aby mě to bavilo :-)

- aby to bylo použitelné pro vás, kdo je bude číst.

DAPD jako značka nebo pár písmen za jménem určitě není tou hlavní motivací. Postupem času bylo čím dále jasnější, že uspořádat svoje papíry a náčrtky, fotky, dokončené a nedokončené, může být inspirací pro ostatní. Tak tedy, tady to máte.

Obrazovou přílohou je pouhý jeden plakát

(s ohledem na moje britské učitele ho nechávám v czenglish, tedy v anglicko/české verzi :-) slíbila jsem přeložit i tento dopis, uff – jakože „začleňuj“ :-)

Je na něm vidět časová osa od mého narození a seznámení se s pojmy jako jsou práva zvířat a ochrana přírody, lidská práva a udržitelnost, DIY, permakultura a komunity, soběstačnosti, nenásilná komunikace a gender, slaměné baráky a staré odrůdy (v hojné velké míře se v něm zobrazuje i design 02 – moje cesta k učení permakultury a spolku Permakultura CS).

Když jsem připravolala pracovní verzi tohoto plakátu, rozdělila jsem ho na 20 políček, … až jsem si uvědomila, že potřebuji zmapovat těch roků 35, .. ehm :-) no, tak jsem kreativně reagovala na změnu, a našla větší papír :-)

Védské vidění světa

Potvrzuje se, že cesta je cíl, a tak i příprava tohoto zakončovacího plakátu (dalo by se říci vrcholného díla !), mi umožnila věci vidět i v dalších souvislostech. Zde je tedy ještě pohled védskou terminologií. Na ose vlevo jsou vepsané dóši vata, pitta, kapha.

Na dolních 7 řádcích plakátu jsou postoje a dovednosti, ze kterých vycházely moje mnohá rozhodnutí a životní směrování. Například moje rozhodnutí nejíst zvířata mě muselo dovést k pěstování vlastního jídla a osivaření; moje rozhodnutí nevlastnit auto a jezdit na kole, muselo vést k tomu najít takové místo k životu, které to umožňuje. Jsou tam také řemesla (DIY), která jsem se naučila ve hmotě, a často v potu tváře a díky mnoha pokusům a chybám a náplastem. To je v ajurvédském pojetí kvalita KAPHA – tedy živel země a vody, žvel hmoty a materiální.

Dalšími projekty v prostřední části plakátu jsou takové, ve kterých jsem tyto zkušenosti využila a mnohdy dovedla k dokonalosti. Často jsem pracovala na detailech a procesech, a projekty měly také jasný začátek a cíl. V jejich rámci jsem použila celý proces designu (SADIMET). To je kvalita PITTA – tedy živel voda a oheň, který je potřeba zažehnout, využít na maximum a včas také uhasit, aby nás nespálil. Sem patří projekty, kam jsem přišla zvenku a zase mohla odejít, je to třeba také psaní a dokončení knihy, cesty a návraty zpět domů.

V horní části plakátu jsou 3 projekty, které se pohybují bez hmotného základu, jsou založené na zkušenostech a sdílení vědomostí. To je kvalita VATA – vítr a prostor, který je založen právě na moudrosti a klidu.

Těsně pod ně jsem (jakože náhodou :-) přidala svůj vývoj v tématu ZAHRADNIČENÍ / GARDENING , protože mi přišlo trošku divné, že tam dole není přímo zmíněno! A v časové ose jsem na něm vyznačila, v čem se pro mně měnilo téma právě pěstování jídla a pobytu na zahradě. Je vtipné si všimnout, že v ranných letech šlo o pletí na zahradě mých rodičů a prarodičů, přes pěstování zeleniny, ovoce a semenaření (pokročilá to technika), až se můj zájem vrací k rostlinám, které rostou samy, tedy foraging (česky sběr ve volné přírodě). Cestou tam potkávám zase plevel, tentokrát z hlediska jeho využití ( co nejmenší úsilí s co největším efektem ), až k vytrvalým zeleninám. Snad je v tom vidět i kus profesního posunu permakulturní zahradnice :-)

V horní řádce na plakátu je samotná CESTA K DIPLOMU, a ta je zažehnutá kurzem PDC, který jsem absolvovala v ekovesnici Sieben linden. Pak je na něm pár bodů, kdy jsme spolu s Tomasem učili mezinárodní kurz PDC, když jsme nastavovali znovu pravidla pro českou cestu DPD v Akademii permakultury a tahle řádka končí hvěždnou oslavou a jiskrami inspirace, které by měly být zažehnuty v ostatních – to jste vy !

Tím se kruh jaksi uzavírá, ale spíše je to zase spirála, která se posouvá o úroveň výše nebo blíže.. ?? ( „a tíha nohy víže“, jak praví klasik)

A ještě, než se dostaneme do stádia SLAVENÍ, je potřeba uctít ty, na které navazujeme, a tak je tady PODĚKOVÁNÍ.

PODĚKOVÁNÍ – bacha, seznam bude dlouhý :-)

Bill Mollison a David Holmgren jsou zmiňováni tak často, že se to skoro až nesluší znovu používat jejich jména. Dodnes se ale obdivuji a klaním za jejich nadhled, sofistikovanou propracovanost, jednoduchost a přímočarost, se kterou dali dohromady to, čemu dnes říkáme permakultura. Všichni si v jeden moment svého života přece řekneme – jak to, že mě to už taky nenapadlo? vždyť to CELÉ DÁVÁ TAK JASNĚ SMYSL ! Nejde řešit ochranu Planety bez ohledu na dobro Člověka… a nemůžeme už být tak rozežraní

Vandana Shiva, kterou jsem měla možnost zažít naživo v Římě na Hunger gathering, což byla paralelní konference neziskovek při setkání UN o hladu ve světě. Její nadšení pro semenaření, právo farmářů a farmářek na pěstování jídla a také jasný projev, jsou mi neustálou inspirací a vodítkem.

Geoff Lawton, jehož dlouhá souvětí jsem musela několik let trávit, a jehož nadšení pro kompostování a naprosto bezprostřední projev, jsou prostě nakažlivé. Díky němu jsem pochopila, že je permakultura je hlavně o pochopení fyzikálních zákonů.

Patrick Whitefield, kterého jsem si přála pozvat do ČR jako lektora, a bohužel jsme to nestihli, než odešel do své nebeské forest garden. Jsem šťastná, že jsme přeložili jeho best-seller knihu Jak se dělá lesní zahrada.

Graham Bell, za jeho jedlou lesní zahradu ve skotských Borders. Je to až k nevíře, že jsem žila tak dlouho ve Skotsku a dosud ho nenavštívila, tak to si dávám letos jako must-be-done. 

Graham Burnett za jeho knihu Vegan permaculture, která mě utvrzuje v tom, že moje vidění budoucnosti veganské permakultury je nejen možná, ale živoucí a funguje!

Tomas Remiarz za jeho pošťuchování a neodbytnost – viz výše.

Anita Agarwall v Edinburghu, se kterou jsem trávila mnohé hodiny u čaje za opravdu hnusného počasí :-), a která se pro mě naučila péct veganskou variaci jejího chocolate-orange pie, a která mi byla oporou, když šlo do tuhého, se kterou se mohu vidět po letech a je to, jako bychom se viděly včera.

Skotské krajině, která mě naučila mnohé o počasí a vhodném oblečení, a také to, že ta její drsná romantická podoba je ten pravý efekt odlesnění a co je to eroze a dezertifikace, ještě, než se její dopady začaly ukazovat u nás na jižní Moravě (a to víte, že kdysi mohla přeskákat veverka z větve na větev napříč Skotskem od pobřeží k pobřeží?)

Adéle Kubíčkové, se kterou jsme spjaté od dob Black Handu v Praze 1994 a Ecotopie v Libkovicích 1996, a díky níž jsem pochopila, že mít kvality krizového manažera je potřeba, a nelze očekávat klidné plutí podle plánu od stejné osoby :-). Několikrát jsem se zařekla, že už s Adélou nebudu na ničem pracovat, ale nelze to vydržet :-), a budeme spolu znovu dělat zahrady !

ARCHE-NOAH v rakouském Schilternu, se kterými jsem mohla být skoro od jejich vzniku, a jejich zahradníkům (Peter, Mischa, Vroni, Marc, Gebhard), za ty tři sezóny, kdy jsem se naučila TOLIK o semínkách a pěstování, společném stolování (kafe und kuchen am 10Uhr s celým týmem :-), a zjistila, že rakouský humor je nám fakt hodně blízký. Také jsem tam zjistila, ze na slunci mohou pít vinný střik pouze místní 60+ sedlačky, které mají celoživotní trénink, a my vegani z Prahy jim nesaháme ve výkonu v práci ani po kotníky – s motykou ani s ploskořezem :-)

Kirsten Szikytka, která se mnou projezdila kus Francie a navštívila komunity a zahrady na nejpodivnějších místech, a tolik mi chybí, protože je v USA a taky nelítá

Šíma, Lutra, Zanka, Zolník, se kterými jsme založili tu M.R.K.E.V. na cihelně, a naučili se mnohé sami o sobě, navzájem, všechna ta řemesla, a o komárech a blechách, a praní v pračce na kliku, a spaní venku, a vůbec...

Zuzka Pěkná za její povzbuzování na mojí cestě a sdílení té svojí, nikterak jednoduché.

Jitka Dudková alias víla z maringoty, která mě nechala přebývat na svém pozemku, když bylo opravdu nejhůř a vyslechla si mnohé moje bolístky a uměla je kouzelně proměnit v malichernosti.

Prashanti de Jager, můj ayurvédský učitel, jogín a bylinář, člověk, který skloubil tradiční védské postupy s českými lokálními bylinami, kdykoliv přijel do ČR ( a to přesto, že na jeho kurzech vždy zůstal děsný nepořádek :-). Společně jsme objevili, že ajurvéda a permakultura mají tolik společného!

Kamila Narayani Orsag, která Prashantiho poprvé pozvala do Evropy a se kterou sdílíme tolik společného o bylinách, esencích a pohledu na svět, emoce a nebojíme si říct upřímně cokoliv.

HH Dalailama za jeho moudrost, nenásilí, soucit a odhodlání, a tolik mu přeju, ať se znovu podívá do svého rodného Tibetu.

Renata Holoubková, která se se mnou vydala do Ladakhu, našla všechny potřebné informace a zůstávala v klidu v propastech i na vrcholech.

Helen Norberg-Hodge za její knihu Dávné budoucnosti a práci v Ladakhu i jinde.

Sonam Gyatso a Tashi Rabgias, které jsme potkali právě v Leh, Ladakhu za jejich lokální jídla a moudrost a rady před každým trekem v Himalájích.

Tim Mitchel za jeho védskou meditaci a jednoduchost bez úsilí, se kterou ji přináší lidem napříč kontinenty.

Jan Hlaváček za jeho klid a humor a klid a jeho způsob Jogy v denním životě.

Magda Smetanová za její profesní rady a lidské naslouchání a přesah do oblastí, kterým ještě určitě nerozumím, její vidění krajiny, a za to, že spolu teď učíme PDC a je to zábavné spolu vyšperkovávat program.

Zbyněk Šedivý a Adéla Zrubecká z Nobilis Tilia, kteří mě nechali si hrát na jejich zahradě a vyzkoušet ve veřejném prostoru, co tehdy bylo vcelku revoluční – považte, mulčování posekanou trávou namísto černé plachty kolem trvalek ! :-)

Mirka Richter z Krásné Lípy, která ve mně věřila, že budu umět být živnostníkem a pomáhá mi s tabulkami.

Yurij Kolesnik z Babiččina zahrada, za jeho důvěru k provedení jeho zahrady v době, kdy jsem neměla žádnou svoji referenci ani webovku, a za tohle propojení patří dík aromaterapeutce Marie Noe.

vesnici Merboltice, že mi nepřestala vstupovat do života tak dlouho, až se tu našla právě tak malinká chaloupka na právě takovém místě, s právě takovým svahem na zaharadu a kadibudku, které jsem si nemohla ani ve snu přát :-)

Z české permakulturní scény musím poděkovat těm, které jsem potkala na svojí cestě.

Heleně a Mojmírovi Vlašínovým za jejich skromnost a odbornost, nadhled a humor. I kvůli nim jsem si vždycky přála bydlet blízko Brna! Wanata, dnes Álon, za jeho nadšení do pěstování stromů z pecky a za nekonečné sdílení našich vzájemných objevů. Ajša Pešek z Bojkovic za to, že se vydal cestou oficiální a pěstuje pro nás tisíce stromků a keřů ve Stareodrudy.org. Karel Tachecí, který nás tolikrát zachránil před hladomorem, když se nám neurodilo. Jarda Svoboda za jeho odvahu napsat v češtině knihy, které tady tolik chyběly (i přes těch pár témat, na kterých se neshodneme :-) a za to, jak inspiruje mnohé lidi ke změně ve svých životech. Permalot lidem, kteří mě naučili, jak poznat limit osobního prostoru. Eva Hauserová za to, že mě nakonec přemluvila, abych jela na to setkání v Mojmírově, kde jsme s PermaNet a Denisou Tomáškovou začali budovat Akademii permakultury. Pravý domácí časopis, který dokazuje, že je možné psát o pozitivních věcech a přinášet obyčejné lidské příběhy. Permakultúra SK a jejich minulé, současné i budoucí tahouny, že zústáváme v kontaktu a máme tedy mezinárodní přesah a ponecháváme si nadhled nas našimi malými permakulturními rybníčky, které se mohou občas zakalit. Nakladelství Dharmagaia za to, že nemusíme hovořit o etice, když spolu vydáváme knihu nebo točíme film o lesních zahradách.

Jitka Nováková, Lenka Mořkovská, Zdenka Pollak, Lenka Bezinka, Dáša Haladová za jejich podporu v tom byrokratickém prostředí a v mediálním prostoru, v tom sdílení každodenních i vyjímečných událostí ve všech našich vzdálených koutech republiky.

Kristině Kadlecové a Kačce Beňové, se kterými mám pocit, že česká permakultura žije!Jakub Přéma Podlaha za trpělivost, se kterou reaguje, když mi cokoliv nefunguje na webu, emailu nebo dalších neviditelných pomocnících z IT světa.

Adéla Hrubá za společnou cestu k tomuto zakončení naší cesty k diplomu :-)

(kruh se skoro uzavírá a tančí a zpívá :-)

V neposlední řadě děkuji svým rodičům za lásku a bezmeznou toleranci k mému stylu života, který určitě není takový, jaký by si vybrali nebo přáli pro sebe ani pro mne. Tatínkovi patří díky za jeho kutilství a pracovitost, šikovnost a devatero řemesel, které jsem s ním zažila a zažívám na vlastní kůži. Mamince za laskavou náruč a pochopení, a za to, že se jako profesionální cukrářka naučila mnohé veganské recepty jenom kvůli tomu, abychom spolu mohli zasednout ke stolu.

DĚKUJI téhle planetě Gaii, že mi dává neustále inspiraci a naději, že to jako lidstvo nevzdáme, naučíme se spolu pracovat, oslavovat a ŽÍT, v hojnosti, kterou nám nabízí. Děkuji všem pampeliškám a lipovým listům !

Om tat sat – tak se staŇ.

Děkuji životu, gracias a la vida

https://youtu.be/cIrGQD84F1g

english translation - to be done...