Jarní zahrada – jak zároveň ne/uklízet a podporovat biodiverzitu

Dnové se nám prodlužují, teploty lehce stoupají, a jen co se uklidní i vítr, zahrádky volají po lehkém úklidu. Podíváme se spolu na to, kde a kdy má smysl tento úklid provádět, a kdy si ho raději odpustíme.

V přírodních zahradách, tedy takových, kde nepoužíváme umělá hnojiva a chemické postřiky, a kocháme se přirozenou krásou květin, keřů i stromů, se snažíme napodobit přirozené prostředí pro všechny jejich obyvatele. Abychom nemuseli sbírat housenky běláska – rozvěsíme ptačí budky pro hnízdění anebo necháme zhoustnout keře, ve kterých pěvci rádi hnízdí. Takový živý plot na kraji pozemku je ideálním domovem mnoha pěvců, kteří jsou pak přirozeným kontrolorem stavu housenek.

Pokud na jaře prořezáváme stromy a keře, větve jsou skvělým materiálem pro podporu diverzity v zahradě a je veliký nerozum je jen tak spálit na hromadě. Ty menší větvičky můžeme štěpkovat a použít do kompostu pro vylehčení zahradní půdy, a ty větší větve můžeme použít pro další živočichy. Ostříhané větve, a to zejména ty trnité, o které se nechceme zranit, se hodí k vytvoření přirozených schovávaček pro ptáky, ježky, nebo hady. Takovým hromádkám a hromadám potom říkáme ptačníky, ježkovníky a hadníky – podle toho, kdo si myslíme že se do nich nastěhuje.

Je samozřejmé, že takové hromady zůstávají nedotknutelné, a nemůžeme se najednou rozhodnout je spálit !!! Takže je potřeba tohle správně komunikovat v celé domácnosti  Je to práve předjaří, kdy v takovýchto hromadách probíhá líhnutí a probouzení, takže pokud máme na pozemku nějakou starší hromadu větví a musíme ji odstranit, raději ji přeskládáme na jiné místo až v létě.

Brouci, kteří jsou predátory například malých slimáků, housenek a dalšího hmyzu, najdou skvělé bydlení ve starém a pomalu se rozpadajícím pařezu nebo špalku (který třeba již nejde rozsekat sekerou). Takovýto „hmyzí hotel“ má v našich zahradách větší smysl, než nakupované poslepované domečky, které jsou většinou příliš malé a někdy je mylně umisťujeme moc daleko od míst, kde se brouci vyskytují. Jak víme, brouci prostě lezou po zemi, v listí, pod kůrou, a to jim kus špalku bohatě poskytuje.

V některý lokalitách je řízený oheň na místě, ale dobře víme, že nahodilé a opakované vypalování staré trávy ochuzuje půdní život a zabíjí mnohé druhy hmyzu a drobné obojživelníky – a ti jsou také vítanými pomocníky v přírodních zahradách.

Pokud je chceme nalákat do zahrady, vytvoříme pro ně útočiště, které jim v kulturní krajině chybí – malý kousek divočiny jako prostor k životu a zejména rozmnožování. Oni prostě potřebují klid, mělkou pobřežní zónu a trošku bahýnko. 

K tomu nám může posloužit třeba nevyužitý lavór nebo sprchová vanička, kterou zakopeme zároveň s úrovní země. Když pro ní najdeme správné místo v polostínu, naskládáme do ní kameny, větve, bahno, zasadíme pár vodních rostlin a na začátku napustíme vodou, nemusíme se už do budoucna starat o dolévání vody a i nepravidelné deště ji vždy doplní vodou. Žáby, ropuchy a mloci ji najdou bezpečně sami. 

Na vodních rostlinách pak rády sedávájí vážky, které kladou svoje vajíčka právě do stébel trávy. Proto je dobré někdy nechat kus neposekané louky, anebo trávu sekat tzv mozaikovitě… 

... o tom ale zase příště.