Byliny divoké a pěstované,
do zahrad i do kuchyně 

Jak a kdy sbírat a využívat byliny

Byliny můžeme rozdělit podle doby jejich sklizně. Začneme na jaře u sběru listů, nejčastěji divokých bylin a takzvaných plevelů – například barborky, pampelišky, jitrocelu, řebříčku, kopřivy, svízele, apod. Jak se začne prodlužovat den, začneme sklízet spolu s listy i křehké stonky a časem květy, například rukoly, řeřichy, kokošky pastuší tobolky, petržele, estragonu, máty, kopřivy, měsíčku, brutnáku, divizny nebo sedmikrásky.

V létě sklízíme rostliny celé, tedy jejich nať, například třezalku, meduňku, dobromysl, řebříček, šalvěj, majoránku, yzop, tymián.

Abychom zachovali aroma sbíraných bylin a čaj z nich v zimě vylouhovaný stále voněl, sklízíme je za suchého a slunného počasí. Sušíme je ve stínu a v průvanu při teplotě do 35°C, vyšší teplota by odstranila aroma rostlin nadobro a zůstalo by nám jen „seno“ bez vůně.

V době nejteplejších dnů pak sklízíme plody bylinek, tj. jejich semena, která si dlouho udrží léčivé aroma – například kopr, fenykl, kerblík, čechřici vonnou.

Kořenovou část bylin sklízíme buď brzy na jaře, než vyrostou listy, nebo na podzim, než rostlina zatáhne na zimu. U dvouletých bylin sklízíme kořen na konci prvního roku – příkladem je štětka lesní nebo boryt barvířský. U trvalek vždy necháme kus kořene v zemi – to se týká kostivalu, třapatky, proskurníku, omanu pravého, libečku nebo křenu.

Pěstování bylinek a koření v kuchyňské zahrádce

Než naplánujeme, kam bylinky vysázet, uvědomíme si, že se jejich nároky mohou velmi lišit. Pažitka, petržel, máta, meduňka, libeček, rukola a koriandr jsou bylinky, které se používají nejraději čerstvé a měly by proto růst blízko kuchyně. Sbíráme jejich šťavnaté listy, proto je umístíme do vlhčího místa, dobře snášejí i polostín. Přímé slunce by jim nedělalo dobře, vybledla by jejich barva a ztratily svou chuť a šťavnatost. Tyto bylinky budou rády za občasnou zálivku, budou pak lépe přibývat.

Naopak bylinky, které se svou silnou, ostrou až pálivou chutí blíží koření, pocházejí z teplých oblastí Středomoří, a to nám napoví, kam je máme umístit a jaké vyžadují podmínky. Používáme jich jen malé množství, protože mají pronikavé aroma a chuť. Sem patří bazalka, estragon, oregano, rozmarýna, saturejka, tymián, šalvěj, yzop nebo levandule.

Abychom si ušetřili čas na pletí, je dobré naplánovat kuchyňskou zahradu tak, aby mezi jednotlivými trsy bylin a koření nezbývalo moc místa. Pravidelnou sklizní pak zajišťujeme dostatek místa pro všechny trsy rostlin.

Pro zdravý růst rostlin a bohatou sklizeň je vhodné určit si na začátku místa, kam budeme šlapat. Určíme si stálé cestičky nebo nášlapné kameny, ze kterých dosáhneme při pletí a při sklizni.

Byliny pěstované ze semínka ke svému klíčení potřebují dostatečně teplou půdu, proto při jarních výsevech dlouho klíčí a často je zaroste plevel dříve, než je poznáme. Vhodná doba na setí bylin je v květnu až srpnu, kdy je půda dost prohřátá. Stačí se podívat na byliny ve volné přírodě, z nichž touto dobou přirozeně padají semínka. Pro výsevy ve skleníku je podle teploty uvnitř vhodná doba od dubna do června. Pak budou už v prvním roce bylinky dost velké na první malou sklizeň.

Výběr běžných kuchyňských bylin a léčivek

Trvalky

Agastache anýzová (Agastache foeniculum)

Krásná zeleno-fialová trvalka, jejíž aroma připomíná anýz. Kvete dlouho celé léto a nakrmí spoustu včel, nám pak poskytne osvěžující čaj vylouhovaný za studena i jako horký nálev.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare)

Růžově až fialové kvetoucí bylina původem z květnatých luk se často pěstuje i jako bylina při okrajích záhonu, zamezí tak invazi trávníku. Sbírá se kvetoucí nať, při pití čaje navečer ulevuje mysli a pomáhá navodit klidný spánek.

Kupované koření oregano pochází ze středomořského druhu Origanum onites. Je to silně aromatický polokeř s nenápadnými bílými květy, oblíbená součást jihoevropských kořenících směsí, např. na omáčky k těstovinám nebo do pizzy. Aroma tohoto druhu se udržuje i po delší tepelné úpravě.

Estragon (Artemisia dracunculus)

Je druhem pelyňku, jehož nahořklá chuť pomáhá trávení těžších a mastných jídel a tvorbě žluči. Estragon francouzký je choulostivější než estragon německý (ruský), který přezimuje spolehlivě i u nás. Sbírá se průběžně během roku před květem, jeho nať se nakládá do octa, sušený je součástí provensálského koření.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

V čaji nám dodá sílu a našim vlasům lesk; ve špenátu nám dodá železo; bylinkám, které vedle ní rostou v zahradě dodá aroma; proto se vyplatí ji nelikvidovat plošně jako plevel.

Levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia)

Tato bylina potřebuje ve vyšších polohách na zimu přikrýt chvojím nebo nastlat slámou. Vhodné je sehnat nešlechtěný kultivar, který bývá odolnějsí vůči mrazům. Její semena klíčí na světle a ve vlhku, lze ji i řízkovat nebo množit dělením. Její vůně uklidňuje při masáži i při pití v čaji a ochlazuje v létě, a proto se z ní dělá osvěžující limonáda a přidává se do lázně.

Libeček lékařský (Levisticum officinale)

Vysoká bylina, které je nejlépe „pod okapem“. Listy se sbírají průběžně během roku a také se suší do zásoby na zimu. Klíčí pomalu a pokud najdeme vhodné místo, naroste do velikosti keře. Klasické koření, které dodá polévkám aroma i chuť „magi“, díky němuž se nemusí tolik solit.

Mateřídouška obecná (Thymus serpyllum)

Stejně jako další kultivary (mateřídouška okrouhlolistá) poskytuje voňavou nať do čajů na zklidnění kašle a při nachlazení. Drobná semena klíčí pomalu a lze ji dobře množit hřížením.

Máta peprná (Mintha piperita)

Spolu s dalšími druhy máty (máta klasnatá, vodní, ovocná) je to nenáročná bylina, která je ráda za dostatek vláhy a slunce. Pozor, může nám zarůst celý záhon určený pro byliny, proto se radí její růst omezit nějakou bariérou. Vysazuje se pod stromy, kde její voňavé kořeny matou hryzce. Sbírá se před květem několikrát ročně, v čaji i koupeli osvěžuje a pomáhá trávení.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Svěží citronová vůně a chuť meduňky uklidňuje naše nervy, trávení i žaludek; čaj z ní navozuje klid mysli i duše. Rozrůstá se podzemními oddenky i dobře vysemeňuje.

Pažitka přímořská (Allium schoenoprasum)

Lidově „šnitlík“, celoroční zdroj vitaminu C. Její nadrobno nasekaná nať na chleba, brambor i do salátu osvěží každou svačinu. Jedlé jsou i fialové květy.

Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)

Starý druh pelyňku, který svou chutí sluší zvěřině a jeho vůně odhání moly z prádelníku i kuchyňské kredence. Tvoří bohaté stříbřité keře. Dobře se množí řízky odebranými na jaře.

Routa vonná (Ruta graveolens)

Hořce chutnající léčivka se speciálním užitím, která oddálí mravence od domu.

Rozmarýna (Rosmarinum officinalis)

Vytrvalá bylina ze Sředomoří, která u nás venku vymrzá. Úspěšně přezimuje jako rostlina kbelíková, tj umístěná na chodbu s teplotou kolem 5 stupňů, vyšší teplota ji žene do květu a dlouhodobě vysiluje. V jídle pomáhá trávení, je součástí provensálského koření. Její esence v oleji podporuje krevní oběh. Čaj z rozmarýny je vhodný oplach na vlasy.

Řebříček obecný (Achillea millefolium)

Krátce sekaný trávník s řebříčkem je jemný jako mech v lese. Protikřečová bylina, která je součástí čajů v těhotenství i po porodu, odvar se používá do sedacích lázní. Zmírňuje křeče menstruační i v lýtkách. Jeho listy lze jíst zjara v salátech.

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)

Bylina první pomoci při jakékoliv kožní příhodě. Často ji najdeme v louce jako divoce rostoucí. Listy i květy se sbírají na čaj při zánětech v krku, zevně se nálev používá na omývání odřených částí těla, opruzenin, nebo po operacích.

Saturejka horská (Satureja montana)

Stejně jako saturejka zahradní (ta je jednoletá) tvoří polštářovité keříky, květy lákají včely. Je součástí provensálského koření. Pomáhá trávení luštěninových a těžších jídel, její štiplavá chuť může nahradit a doplnit chuť pepře.

Smil písečný (Helichrysum arenarium)

Známý také pod názvem „curry kraut“. Svou kořenitou vůní připomene dálky středomořských skal a její hořká chuť pomůže trávení těžkých jídel.

Srdečník obecný (Leonurus cardiaca)

Jak název napovídá, je v čaji vhodný pro naše srdce, zvláště v kombinaci s meduňkou a květem hlohu.

Šanta kočičí (Nepeta cataria)

Bylinka starých zahrádek, která zažívá svoji renesanci. Dlouho kvete a krmí tak medonosný hmyz. Její vůně s nádechem máty a meduňky napovídá své použití – zklidňuje trávení i nervy, pomáhá při dýchacích potížích. Krátkověká trvalka může po několika letech náhle „odejít“, dobře se vysemeňuje a klíčí bez problémů i mezi dlaždicemi.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Středomořská bylina, kterou u nás musíme ve vyšších polohách chránit na zimu, proto ji stříháme raději na jaře k podpoře růstu nových listů. Čaj i odvar se zbarví do červena, jako přeliv na vlasy dodává lesk a barvu. Je velmi antiseptický, vhodný ke kloktání při zánětech v dutině ústní nebo pro koupel unavených nohou. Různé zahradní kultivary se dají využít stejným způsobem, pouze šalvěj lékařskou však známe tak dlouho z literatury i praxe. Divoké šalvěje jako je luční nebo přeslenitá mají slabší účinek, některé z nich se řadí mezi krátkověké trvalky.

Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Nízká a poléhavá suchomilná aromatická bylinka, která má blízko naší mateřídoušce. V jídle pomáhá trávení a hodí se k rajčatům i bramborám. Je součástí provensálského koření.

Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)

Jeho květy lákají motýly a čmeláky, sirup z něho vyrobený ulevuje kašli na průduškách. Čaj je vhodný při zánětech močového ústrojí. Zelené listy lze použít jako koření, které dodá jídlu houbové aroma.

Jednoletky a dvouletky

Bazalka (Ocimum basilicum)

Pochází z teplých oblastí Asie, kde roste jako trvalka, u nás ji předpěstujeme v březnu doma a „po zmrzlých“ vysadíme ven. Bazalku se vyplatí pěstovat v květináči, ve kterém ji v chladnějším období přeneseme dovnitř. Svým aroma zmate predátory, když ji vysadíte ke košťálovinám. Platí, že co se spolu konzumuje, spolu i dobře roste – vysaďte ji tedy k rajčatům a paprikám.

Bazalka posvátná (Ocimum sanctum) čili Tulsi má mnoho léčivých účinků a používá se ve formě čaje. V Asii jsou známé zejména tři hlavní druhy – Krishna Tulsi, Vana Tulsi a Rama Tulsi, všechny se používají ve formě čaje na podporu imunity, při dýchacích potížích, pro zdravé srdce, v jakémkoliv věku. Tulsi je rostlinou adaptogenní, tj vyrovnává v našem těle to, co ono samo potřebuje, díky jeho vlastní inteligenci.

Brutnák lékařský (Borago officinalis)

Kvete po celý rok a je tak pokrmem pro včely i čmeláky. Po dozrání vystřeluje a trousí semena, takže ho budete mít ze samovýsevu na záhonu každým rokem. Jedlé květy jsou ozdobou salátu, pomazánek, svačinek. Listy lze také nakrájet do salátu, svou šťavnatou chutí připomínají okurku, netrpí ovšem na žádné plísně!

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum)

Dvouletá rostlina, která nám na pozemku často vyroste sama, její miniaturní a lehká semena roznáší vítr. V prvním roce lze z listů připravit zábaly na bolavé klouby anebo smotat při bolesti uší, přidvájí se sušené do bylinného tabáku nebo do bylinných vykuřovadel. Druhým rokem kvete a z květů se připravuje čaj (nevařící vodou), který léčí kašel a má protizánětlivé účinky. Květy mají mnoho pylu a dodávají proto včelám potřebné bílkoviny, syrové jsou lahodné do salátu a připomínají chutí žampiony.

Fenykl obecný (Foeniculum vulgare)

Až dva metry vysoká miříkovitá rostlina, ze které lze vysadit i clonu mezi záhony. Jeho nať připomíná chutí hašlerky, jeho esence se do nich skutečně přidává. Čaj ze semen fenyklu pomáhá malým dětem při trávení a maminkám při kojení. Je sice jednoletý až dvouletý, ale při mírných zimách ho můžeme mít na stejném místě i několik let. V kuchyni s ním lze vařit stejně jako s římským kmínem – opražit na pánvi a pak nadrtit, čímž ztratí trošku své sladké chuti.

Kopr vonný (Anethum graveolens)

Klasická součást české kuchyně. Nať se používá do omáčky a do okurek, zralá semena mohou nahradit kmín v chlebu. I zde platí, že co se spolu konzumuje, spolu i dobře roste – vysejte ho tedy rovnou do půdy mezi okurky. V lesní zahradě, kde dáváme přednost trvalkám, ho můžeme nahradit vytrvalým koprníkem štětinolistým (Meum athamanticum).

Koriandr setý (Coriandrum sativum)

Vysévá se v dubnu rovnou do země, tedy do teplé půdy. Zelené listy se přidávají do pálivých mexických pokrmů, protože ochlazují. Semena se sbírají k použití jako kmín – do chleba, indických pokrmů i na detoxikační čaj. Jeho semenaření je velmi jednoduché a oblíbené. Pokud vám půjde brzy do květu, protože reaguje na dlouhý světlý den, pak ho vysejte na podzim. Když přezimuje jeho kořen, následující jaro je sklizeň hojná !

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)

Plazivá jednoletá rostlina s ozdobnými květy, kterou předpěstujeme v dubnu a vysadíme ven v květnu, možný je i samovýsev. Lze ji pěstovat i v květináči, po stromy a keři omezuje výskyt mšic. Celá rostlina má svěží chuť a při pravidelné konzumaci několika listů a květů denně posílíme svou imunitu. Naložením natě, květů a plodů do alkoholu vznikne tinktura, která si jako jediné přírodní antibiotikum poradí se zlatým stafylokokem.

Majoránka zahradní (Origanum majorana)

Jemná bylinka do bramborových placek a polévek. Předpěstujeme ji uvnitř na konci března a přesadíme ven v květnu. Do října nám poskytne velmi aromatickou a hebkou nať. Někdy se jí podaří pěstovat uvnitř i během zimy.

Měsíček lékařský (Calendula officinalis)

Svými oranžovými a žlutými květy ozdobí každý záhon i salátovou mísu. Vysévá se kdykoliv během roku, semena venku i přezimují a začnou se vyvíjet už brzy zjara. Ve smíšeném záhoně si dokáže vzít hodně živin a může tak konkurovat nižším bylinkám. Svými kořeny ozdravuje půdu, proto se vysévá do záhonu s bramborami.

Petržel listová (Petroselinum crispum)

Pro šťavnaté listy se pěstuje jako jednoletá, i druhým rokem ale poroste a vykvete. Lze ji vysévat rovnou do půdy, ale raději má teplejší půdu, a tak stačí v dubnu až květnu. Petržel kudrka může být domovem a úkrytem některých nechtěných tvorů, a tak se raději rozhodneme pěstovat petržel s hladkým listem.

Pupalka dvouletá (Oenothera biennis)

Krásná a vysoká bylina, jejíž žluté květy voní po vanilce. První rokem tvoří listovou růžici a kořeny velikosti malé mrkve, které jsou na podzim, a na začátku druhého roku, jedlé. Po zimě tvoří vysoký stonek, květy se otevírají a voní vpodvečer a druhý den ráno již odkvétají. Vysemeňuje se úspěšně a hojně.

Rukola setá (Eruca sativa)

Populární listová zelenina svěží chuti. Abychom dosáhli pěkné sklizně listů, nejlépe je ji vysévat v březnu a dubnu a potom v srpnu až říjnu, v horkém létě jde totiž rychle do květu – i květy jsou jedlé a lehce nasládlé nektarem ukrývajícím se v květech. Vysemeňuje se sama, ráda a hojně. Je vhodné si pár semen nasbírat.

V lesní zahradě ji můžeme nahradit vytrvalou rukolou (křez úzkolistý, Diplotaxis tenuifolia), který má štiplavější chuť a poněkud menší sklizeň a dobře u nás přezimuje.

Sléz maurský (Malva mauritiana)

Slézy (také sléz lesní, přehlížený aj.) tvoří skupinu bylin s krásnými květy i listy, podle tuhosti zimy mohou být jednoleté až víceleté. Všechny části této rostliny jsou jedlé, existuje i „sléz zelinný nebo kadeřavý“, který poskytuje bohatou sklizeň listů. Pro přípravu čaje se sbírají květy, které se přelívají vodou, která není vřelá, aby se zachovaly slizovité látky v něm obsažené.

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea)

Dvouletá vysoká velmi aromatická bylina pro každou ženu. Vysévá se v dubnu a prvním rokem tvoří velké chlupaté listy, které lze naložit do octa. Druhým rokem dlouho kvete a láká mnoho hmyzu do zahrady. Často na ni uvidíte včelu jménem zobonoska fialová.

Topolovka – slézová růže (Alcea rosea)

Dvouletá až víceletá bylina tvarem připomínající ztepilý topol. Patří do každé vesnické zahrady a pěstuje se často jako „uvítací výbor“ při vchodu do domu. Její květy jsou plné pylu, sbírají na čaj při dráždivém kašli. Jako slézovitá rostlina se přelévá nevařící vodou.

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte, z čeho si můžete napěstovat domácí směs zvanou „moje provensálské koření“. Protože Provance je oblast dosti rozsáhlá, v jejích jednotlivých částech je směs složena z různých poměrů bylin podle toho, čemu se tam zrovna daří. To samé můžeme udělat i my v kotlině české a moravské. Dobrou chuť!